experiences

pozn.: níže uvedené zkušenosti odkazují k modu tzv. Maitri dýchání, které bylo součástí mého přístupu do roku 2018. Od 2019 je má integrovaná odborná praxe v kontextu dýchání nabízena pod názvem Avallon Breathwork.

...bylo to moje první Maitri dýchání. Je velice těžké to popsat slovy, protože to byl opravdu neuvěřitelný zážitek, prostě slovy nepopsatelný. Prošla jsem si svým početím, bytím v matčině lůně, zrozením a raným dětstvím. Došla jsem k pochopení vztahu v rodině a mezi rodiči. Také k rozdělení úloh v rodině, každý máme svou a je potřeba nepřebírat role, které nám nepatří. Což si kolikrát ani neuvědomujeme. Pochopit to všechno je velice osvobozující a obohacující. Uvolnění a osvobození z pout života je nádherný pocit. Důležité je žít život vědomě, právě „tady a teď“. Žijeme jen jednou, tak proč si to děláme těžší. Maitri rozhodně doporučuji všem, kteří se chtějí pohnout z místa a chtějí žít opravdu naplněný „svůj život".

Alane, děkuji a určitě se ještě uvidíme na MD, přeji hezké dny, Martina :)

Martina (lektorka Pilates)

Děkuji za bezpečný prostor, který Alan se svými kolegy pro mne i další "dýchající" dokázal v rámci Maitri dýchání vytvořit. Obzvláště při takovéto hluboké a intenzivní práci se sebou samým je pro mne bezpečí základní podmínkou pro možnost oddání se léčivým procesům. Děkuji za krásně vybranou hudbu, za laskavý, citlivý a přitom profesionální přístup. Do mého života Maitri přineslo a přináší hodně dobrého.

Jana (psycholog)

Pro mě je Maitri o hluboké a niterné práci se svými zraněními a možnostech zcitlivět a zbavit se nánosů z mojí minulosti, které nesu v mé buněčné paměti. Tam, kam nedosáhne žadný coaching a ani běžná terapie, přichází Maitri dýchání. Vždy se mi dostalo velké podpory, bezpečného prostoru a naprosto profesionálního a lidského přístupu Alana.

Moc děkuji za tuto zkušenost a důvěru, kterou opět cítím. Alan je skutečně zcela jedinečný v tom, co dělá, jak to dělá a co umí zprostředkovat.

Pavel (trenér a kouč)

Má první zkušenost s technikou Maitri dýchání se uskutečnila v mých 41 letech. Považovala jsem ji jako cestu k vyléčení mých životních traumat psychických i fyzických. Maitri dýchání považuji za nádherný léčivý rituál, při kterém je možné za použití dýchání, hudby, vůně bylin, práce terapeuta, podívat se sám do sebe, užít si setkání sama se sebou, zažít a procítit energie v těle, prožít si naplno své potlačené nebo částečně prožité emoce, aby mohlo dojít k uzdravení.

Zažila jsem při dýchání slzy smutku, slzy radosti, vděčnosti, nekončící smích, pro mne úžasný pocit svobody a volnosti, pocítila jsem jaké to je, cítit životní energii. Při prvním Maitri dýchání jsem prožila porody svých dětí a své vlastní narození, jsou to stále pro mne nádherné, silné zážitky a vzpomínky. Mám za sebou tři dýchání a mohu říci, že všechna byla krásná, prožitky pokaždé jiné, takové, jaké jsem měla v daném čase Maitri dýchání zažít.

Po těchto zážitcích a zkušenostech začal u mne proces sebepoznání, proces, který ovlivnil a nadále ovlivňuje můj život po všech stránkách. Odhodlala jsem se ke změnám, ke kterým jsem dříve neměla sílu, odvahu nebo mne ani nenapadlo, že mohu něco změnit. Moc za to děkuji a jsem za to vděčná.

Všechna dýchání jsem absolvovala pod vedením Alana, jednoho jsem se zúčastnila jako sitter, viděla jsem Alanovu práci tedy i z jiného pohledu a mohu říci, že odvádí kvalitní, plně soustředěnou práci, někdy i fyzicky náročnou. Pozná, kdy, jak, čím zasáhnout do procesu. Dokáže se vžít do pocitů klienta, proto jsem se po celou dobu dýchání, které trvalo několik hodin cítila bezpečně. Zakončení dýchání společným sdílením a namalováním mandaly prožitků je příjemná tečka za celým procesem.

RECONNECTION

Byla vlastně první zkušenost s technikami tohoto druhu vůbec. Nacházím v něm možnost zbavit se strachů, úzkosti, pocítit životní energii, cítit se lépe již po prvním sezení. Má zkušenost je taková, že při rekonektivním léčení jsem zažívala jen příjemné pocity, stejně tak jako můj 8-letý syn Ríša, který rád chodí k Alanovi odložit své strachy a úzkosti. Pocitově se cítím po sezení uvolněnější, plná síly, životního elánu, radosti. To vše se určitě hodí v osobním životě. Jak říká Alan, je to takové fouknutí pod křídla. Jsem ráda a jsem vděčná, že jsem mohla poznat Alana a jeho smysluplnou práci.

Radka (zdravotní sestra)

Maitri dýchání představuje jeden z nejvýznamnějších zážitků v mém životě. Fascinují mě mimořádné stavy bytí přicházející skrze tuto hlubokou práci. Maitri dýchání mě posunulo na zcela novou úroveň prožívání a pojetí sebe sama. Maitri vnímám jako nesmírný přínos pro mé tělo, emoce a mysl.

Alan Jarkovský mě provázel každým mým dýcháním a jako průvodce mi vždy poskytoval pocit bezpečí, jisoty a důvěry a také velmi důležitou podporu a péči. Jsem velmi vděčná, že byl přítomen na mé cestě za poznáním a vždy se budu ráda vracet. Děkuji!

Jitka (studentka VŠ)

Zkušenost ve formátu Maitri dýchání mi přinesla neuvěřitelný zážitek, na který není možné se předem připravit. Jsem nesmírně vděčná Alanovi za provedení touto životní zkušeností, tímto léčením. K této zkušenosti mě přivedl můj vlastní osobnostní rozvoj a zájem zjistit co se pod pojmem Maitri dýchání ukrývá. Teď už vím, že více než o zážitky samotné, jde o způsob jak léčit svá zranění, o nalezení své pravé identity, o pochopení sebe samých, o porozumění smyslu života.

Přístup Alana Jarkovského je ukázkou práce na vysoké profesionální úrovni, s nadstandardní dávkou empatie a zájmu o probíhající proces dýchajícího. Vše se odehrává v bezpečném rámci jak po stránce prostoru, tak samotného vedení této práce. Měla jsem možnost opakovaně dýchání zažít a zároveň také být v roli sittera, vše vidět a o to více vnímat jak pracuje skutečný profesionál a zároveň lidská bytost naplněná láskou, klidem, respektem a soucitem!!! Děkuji a moc doporučuji každému, kdo má zájem podívat se na místa, která nám jinak nejsou přístupná! Stojí to za to!!! Nejlepší investice v mém životě.

RECONNECTION

Jednou jsem viděla leták s tímto názvem a podnítilo to můj zájem zjistit o co se jedná. Potom jsem přečetla knížku od Erica Pearla. Pak, jak už to tak bývá, se objevil v mém životě někdo, kdo tento způsob léčení používal ve své praxi. Po tomto "znovupropojení“ došlo k mnoha změnám v mém životě. Chronická onemocnění nějak postupně zmizela, srdíčko, které trápily arytmie nyní běží ve svém správném rytmu a pozitivní naladění se stalo převážnou součástí mého života. Změny se dějí a jejich dopad má jednoznačně pozitivní vliv na můj život. Moc doporučuji všem, kteří jsou otevření novým přístupům v sebeléčení.

Radka (lektorka osobního rozvoje)

Na individuálním Maitri dýchání jsem si plně dovolila odhození veškerých svých svazujících pravidel a ohraničení. Otevření se svým pocitům a vnímání svého těla do úplné hloubky. Naladění se na sebe samotnou. Přijímání síly přítomného okamžiku - nechala jsem se unášet svými pocity, ať už bolestnými či láskyplnými, ať už tělem či duší... teď a tady. Cítila jsem každou buňku svého těla.

Maitri je pro mě objevení přátelství k sobě samé, propuštění svých bolestí a zloby, otevření se rozkvětu, transformaci a čištění, intenzivní vnímání svých potřeb, darování si vlastního životního prostoru. Probuzení vášně, něhy, nové životní síly... poté silný pocit vnitřního klidu.

Provázení facilitátora bylo pro mě neuvěřitelným zážitkem - velmi profesionálním, citlivým, ohleduplným, energickým a otevřeným celou svou bytostí.

RECONNECTION

Naprosté uvolnění těla a mysli doprovázené obrazy - zlehka jsem plula ve svých obrazech. Lítala jsem jako pták, lezla po stromech, potápěla se v hlubinách oceánu v tichu a míru. Viděla jsem jak mám autonehodu, plakala na louce, prodírala se hustým lesem... mohla jsem být vším - avšak nedotknutelná, neohrožená, svobodná! NIC se mi nemohlo stát...

Nebojím se říci, že po Reconnection mi narostly křídla a já mohla vzlétnout ke hvězdám :-) Velmi lehký a osvobozující pocit bytí. Velká síla energie a propojení... Děkuji Ti za to Alane!

Eva (podnikatelka)

S Reconnection a Maitri dýcháním jsem se potkala v době, kdy jsem potřebovala uzavřít určitou etapu svého života. Jsem moc ráda, že se tak stalo. Tyto - léčivé práce - mi v tomto záměru pomohly. Není třeba se obávat například ztráty vědomí, kontroly apod. Samotný prožitek byl veskrze příjemný. Spolu s touto zkušeností se otevíráte životu, který vás nese v sobě. Jasněji a vlastně hmatatelně si začnete uvědomovat, že jste součástí velkého dobrodružství. Na Alana - průvodce - jsem se mohla zcela spolehnout, jak během rituálu, tak i v době po té. Spolu se cestou neztratíte!

Denisa (dramaturg)

RECONNECTION

Moje první návštěva u Vás byla trochu provázena obavami, do čeho jdu. A vlastně dnes už si nepamatuji podrobně vše, co jsem při prvním RC prožívala. Jen jsem měla nekolikrát intenzivní pocit, jako když vás někdo vezme za zkřížené ruce na prsou a tahá na obě strany. Neuvěřitelný pocit sevření a úzkosti. Pak oba tahy povolily a dostavilo se obrovské uvolnění, jakoby se mi celé tělo naplnilo vzduchem a vznášelo se. Tento fyzický pocit uvolnění provázelo i psychické ulehčení a pocit svobody. Jeden z nejkrásnějších zážitků po dlouhé době stresu. Toto se opakovalo několikrát a já jsem si v duchu přála, ať to sevření je pořád a pořád silnější, protože i pocit uvolnění byl o to krásnější. Tyto vjemy přicházely aniž byste se mne dotknul.

Poté se mi vybavil jeden konkrétní zážitek z jedné cesty s manželem. Přesně jsem si vzpomněla na místo, kde jsem stála, kde stal on a vědela jsem, že v tu chvíli se stalo něco moc důležitého. Ale nevěděla jsem přesně co. Šla jsem zpět do okamžiků, které předcházely, krok za krokem a zase zpět na stejné místo. Na místo na schodech, kde jsme stáli a já jsem najednou viděla jeho pohled.
Byl vyčítavý a já si byla jistá, že k tomu nemá sebemenší důvod. Dodnes, když si na ten pohled vzpomenu, je mi nepříjemně. Ale v tu chvíli jsem to uviděla jako nějaký popud k tomu, abych se neustále necítila provinilá, když není třeba. Ať nepříjimám problémy druhých a neberu si je za své, ať nehledám chybu stále sama v sobě.

Odcházela jsem a cítila jsem se, jak kdybych byla příjemně přiopilá nebo z něčeho strašně štastná, i trošku zmatená.
Každopádně vím, že RC mi přineslo a otevřelo jednu důležitou věc. Přimělo mne říkat věci na rovinu a nevyhýbat se nepříjemným sdělením. To neznamená např. ubližovat nebo urážet, ale moci říci, co si opravdu myslím a co chci. A mám neuveřitelnou jistotu, že o tom co chci jsem přesvedčená a je to pro mne správné.
Dokázala jsem najednou jasně zaslechnout i sebemenší naznak intuice nebo vnitřního hlasu, jedno jak to nazveme, a ten vnímat a poslouchat. Kolikrát jsem byla a ještě jsem překvapena sama sebou, jaká sdělení jsem schopna říci a nebát se, že nebudou přijata s otevřenou náručí.

Druhé RC bylo uplně jiné, tehdy jsem byla dost unavená a moc jsem si od toho neslibovala, každopádně jsem se těšila.
A přišla zvláštní forma uvolnění. Během chvíle jsem měla pocit, že moje tělo je pouze dutá schránka, něco jako čokoládová dutá figurka. A celým tělem mi putovala střapatá světelná koule, která vymetala a čistila zevnitř každou skulinku. To se opakovalo několikrát, provazené silným pocitem čistoty a uklizené duše. A nějak jsem se i já sama s tou světelnou prachovkou ztotožňovala. Byla jsem to já, kdo si to svoje tělo a mysl vygruntovala.
Měla jsem úžasný pocit, jako kdybych vyluxovala celý byt. Vlastně mnohem uspokojivější :-)
Pak vím, že jsem po té dřině hodně odpočívala a najednou se mi zdálo jak slyším slova nebo jak sama sobě říkám: Bože, kam se ženu, bože, co je to za hnaní, bože... Hnaní... Požehnání...
Vzniklo mi slovo "požehnání". Nejsem člověk nikterak silně věřící, spíš pochybuji, ale slovo požehnání jsem pochopila jednoznačně. Dala jsem sama sobě požehnání ke svému jednání a postoji k problému, ve kterém se v současné době nacházím. Opět přišel pocit jistoty, že to co dělám, je správně, že je to opravdu to, co chci a nemusím pochybovat. Nemusí to být rozhodnutí pro všechny "správné", ale pro mne ano, protože je to to, co si teď moje já žádá a nejvíc potřebuje.
RC mi prostě pomáhá poslouchat sebe sama a ne své strachy.

Markéta (výtvarnice a galeristka)

Alanův klid a nadhled mi vždy dodá sebedůvěry a zklidní mou mnohdy neposednou mysl, která se toulá všude možně a vymýšlí různé scénáře na mnoho zdánlivě důležitých událostí. Naše společné dýchání mi přineslo velké uvolnění, pocítil jsem, co znamená být „tady a teď“. Byl to pocit, jakoby se všechny starosti a myšlenky rozplynuly.
Díky společné práci s Alanem jsem opět našel cestu ke svému tátovi, kterého jsem po mnoho let vytěsnil ze svého života.

Jiří (finanční analytik)

RECONNECTION

Během RC jsem cítila vlny energie, teplé a chladné, které ve mně měly nějakou „práci“. Viděla jsem intenzivní barvy a chvílemi měla pocit, že nic nevážím. Viděla jsem příběhy vztahů s muži mimo tento čas, vnímala jsem to jako své minulé životy, byl zde pocit osobní identity, ale vypadala jsem jinak, doba a prostředí bylo jiné. Někoho jsem velmi milovala, čekala na něj... Závazky, pouta, sliby a rozhodnutí učiněná v momentech silného emočního zranění se rozpouštěly do světla...

Pak mi bylo řečeno, vnitřním hlasem, že mám být trpělivá a že se nemusím obávat o naplnění svého života, že se od této chvíle věci budou měnit v souladu s tím jaká jsem. Že za čas, asi do pěti let, bude můj život vypadat zcela jinak.

Pak jsem viděla indiána, z amazonského pralesa, s barevnými pery na hlavě, byl to šaman a léčil mne. Ptala jsem se ho, kde se tu vzal a on mi řekl, že přišel skrze Alana a jeho práci, že mu to umožnily světelné struny a vztahy, které vytvořily most, spojení...

Bylo to jako ve snu a zároveň velmi skutečné. Věci se mění.

Tereza (produkční)

Alan mi ne náhodou přišel do cesty v době, kdy jsem začala pracovat na svém osobním rozvoji jako logické cestě na pokraji osobní krize. Opakovaně mi pomohl a stále pomáhá nalézat cesty zpět sama k sobě. Je průvodcem, který dokáže nasměrovat a podpořit tam, kde je to třeba. Důvěra, kterou k Alanovi jako terapeutovi mám, a bezpečné prostředí, které k tomu umí vytvořit, mi při setkání s ním umožnilo konečně nechat naplno promlouvat svou duši a dělat přesně to, co bylo v dané chvíli nejlepší pro mne. A co je úžasné, tato zkušenost mi pomohla naučit se naslouchat svému vnitřnímu hlasu i v běžném životě.

Díky prožitku při Maitri dýchání jsem dokázala ve svých 45 letech dostat vztah se svojí mámou na úroveň, o které jsem snila už jako náctiletá holka a které jsem do té doby nedosáhla - na úroveň důvěry, lásky a porozumění. Prošla jsem také s Alanem i Reconnection, zažila jsem víkend zaměřený na sebeléčení. Pokaždé jsem měla možnost nahlédnout do svého podvědomí a znovu objevit vlastní sílu a dokonalost, vnést do svého života harmonii a klid. Objevit v sobě ženu, kterou jsem vždy byla, ale naplno ji z různých důvodů neprojevila. Přirovnám-li to ke sportu, je to běh na dlouhou trať, hodně práce sama na sobě, ale rozhodně to stojí za to. Opět žiji nádherný život, tentokrát však už vědomě a věřím a tak nějak i vím, že vždycky žít budu. ...

S pokorou a vděčností k sobě i k Alanovi, Martina

Martina (manažerka)

RECONNECTION

Reconnection jsem ze začátku cítila jen jemně. Postupně jsem ale vnímala narůstající pocit uvolnění a pak lehký tlak v oblasti solárního plexu. Vzápětí se objevil pocit štěstí a následně neovladatelné usmívání, které přešlo do průlomu smíchu s pocitem extáze. I když se během RC neobjevily žádné jasné myšlenky, po skončení procesu jsem měla velmi jasné vnímání mých "problémů", bez negativních pocitů. Po RC se cítím více ve spojení sama se sebou, což mi umožňuje pracovat dál se svým emocemi a tématy pozitivním způsobem. Myslím, že to je ten základ... těžko se to definuje. Bylo to a je to skvělý.

Dále se mi ještě stalo, že se mi změnil sluch, jako že slyším líp a třeba pískání v tramvaji bylo pak na mě celkem až moc.

Po RC jsem cítila hluboké porozumění proč věci v mém životě jsou tak, jak jsou a vděčnost za život, který bych s nikým neměnila, přestože byl v minulosti často velmi nesnadný...
Děkuji Alane!

Ivana (učitelka)

V mém případě se ve mně při Maitri dýchání uvolnilo obrovské množství energie. Jako by mi někdo otevřel dveře od vlastní myšlenkové klece a vypustil mě do většího výběhu. Připadám si teď trochu nahatá, očuchávám svůj nový prostor, zkouším, co se v něm dá všechno dělat, rozběhnout se a zase brzdit... Cítím se teď mnohem svobodnější a mocnější.
Třeba jednou poznám, že i ta symbolická ohrada se dá snadno přeskočit... "Na vlastní tělo" jsem totiž zažila, kolik mám v sobě síly a už se jí nechci bát nebo se za ní stydět.

MD pro mě bylo velmi intenzivním zážitkem a jsem si jistá, že bez Alanovi asistence a jeho cílené práce s tělem, která některé procesy pomáhala spouštět, by nebyl zdaleka tak intenzivní a přínosný.

A asi jsem při MD sežrala svého "dozorce", protože už ho nějak není slyšet :-) juchůůů!!

Alane, ještě jednou díky a měj se moc pěkně!

Klára (výtvarnice a designérka)

RECONNECTION

U Alana jsem po úvodním sezení zažila svou první práci s Reconnection. Byla jsem předem upozorněna, ať odložím očekávání, takže můžu napsat pouze, že jsem byla velice překvapena.

Během Reconnection se mi zdálo několik krátkých snů, které se prolínaly s mými myšlenkami. Přišlo několik návalů slabší i velice silné energie. Poslední vlna energie, kterou jsem cítila, byla tak silná, že jsem měla pocit, že mně zatlačí do lehátka a byla jsem přesvědčena, že mi po krku lezou mušky, jak mě svědila. Po skončení jsem se cítila jako „sjetá“, prostě "jinde". Pomalu jsem si nedokázala ani uvázat uzel na šátku. Cítila jsem se ale současně spokojená, klidná a příjemně unavená. V noci se mi zdály živé sny a ještě druhý den jsem narážela do věcí.

Každopádně se mi pročistila hlava tak, že jsem hned následující dny začala dělat dlouho odkládaná rozhodnutí. Jestli jsou správná, ukáže čas. Vím, že to, že jsem se dostala k Alanovi, nebyla náhoda a věřím, že mi tento proces pomůže nalézt v mém těle i duši rovnováhu. Tímto mu moc děkuji za jeho péči a čas.

Veronika (fyzioterapeutka)

MD rozhodně považuji za smysluplnou alternativu či cestu v osobním rozvoji, i při cestě hledání odpovědí v životě a v sobě. Na MD jsem nešla s žádným konkrétním tématem, jen čistě ze zvědavosti. Přesto mi MD samo nabídlo téma života a smrti, koloběhu a smyslu života samotného v jeho podstatě. V mém životě se určitě pozitivně změnil a zvědomil pohled na skutečnost, že smrt neznamená konec... V tom hlubším slova smyslu, že energie, podstata a schopnost uvědomovat si tuto sílu zůstavá zachována, stále proudí a jsme schopni ji být stále obklopeni, čerpat ji, vnímat a cítit.

Můj zážitek z MD byl následující... Byla jsem v krasné klidné přírodě, louka, skála, vodopád, rozkoukavála jsem se, pak jsem zjistila, že jsem malý strom který roste a roste a roste cítí obrovskou sílu v kořenech, kterou nechápe. Roste a spojuje se s nebem, silný obrovský strom, cítím, jak sílím a čerpám neuvěřitelnou sílu ze země, citím, jak sílím, jak mi rychle rostou nadherné silné větve. Hlavu představuje koruna, která je obrovská, celistvá, cítím, jak mi rostou listy, koruna je nádherná zelená plná života a najednou přilétají úžasní barevní ptáci, všechny druhy na světe, velcí, malí, barevní... nádherně svítí slunce, vidím duhu, vodopád... ptáci létají tam zpět, cítím život a pohyb, zpívají, je to neuvěřitelná nádhera ... Stavějí hnízda, jsou šťastní, pak přicházejí šelmy spát do větví stromu, s ptáky se vzájemně milují a žijí spolu... V koruně najde domov, sílu, klid každý, kdo přijde v míru...

Symbolický prožitek jara - léta, dokonalý pocit štěstí a nádhery ... Jeden velký šedomodrý pták /nějak vím že je to můj partner/ se smutnýma očima přiletěl, odletěl, pak zase přiletěl a udělal si hnízdo ... Sám ho tvořil a sám toužil ... Věděl, že patří ke stromu, ale pořád s ním nedokázal opravdově splynout, byl sám se sebou .. Strom věděl, že bude ještě odlétat, ale věděl, že se vrátí a pták se vždycky vrátil ... Přišel podzim, ptáci odletěli, zvířata odešla, opadalo listí, cítila jsem strach a smutek ... Strach, že už se zvířata nevrátí a ptáci nepřiletí ... Snažila jsem se být klidná a čerpat tu zvláštní sílu ze země ... Smutek se změnil v klid s každou troškou síly kterou mi země dávala, tak zvláštně mne uklidňovala ta její energie, kterou mi říkala, až přijde jaro, probudíš se a bez ohledu na to, zda ptáci přiletí zpátky a zvířata budou zase spát v korunách, z tebe zase bude silný překrásný strom, ktery dává sílu a krásu ...

S prvními kapkami vody přišlo jaro a strom se probudil silnější a s novými větvemi, zase rostly listy, sílil... Objevilo se slunce, voda, duha a přiletěli ptáci i přišla zvířata ... Přiletěl i ten modrošedý pták, ale už nestavěl hnízdo ... Jen tam byl, sdílel se stromem nádheru, které nerozuměl. Najednou se otočil a odletěl a oba věděli, že už nepřiletí ... Strom ale nebyl smutný ... Tušil, že s touhle energií se ještě setká. Opět všechno bylo krásné, barevné, šťastné a na stromě začaly pučet krásné bíle květy, ze kterých ale nebylo ovoce pro ostatní ... Místo toho vedle stromu u kořenů začal růst malý stromeček ... Větvemi jsme ho zvedla ze země i s kořínky a dala si ho na prsa ... Nic jiného v tu chvíli nebylo ... Jen starost o ten stromek, hladila jsem ho, chránila, hřála, byl to neuvěřitelný pocit štěstí, slzy naplnění něhy, lásky, síly ... Za nějakou dobu jsem cítila, že stromeček, ktery u mne sílil, rostl a zelenal se, už ho musím vrátit zpátky do hlíny a už musí růst sám ... Cítila jsem bolest, smutek, strach o něj, že nebude růst tak jako u mne ... Přesto jsem ho tam vrátila, bylo to správné rozhodnutí, obrovská bolest, smutek, pocit zbytečnosti, pravou rukou jsem stále držela lístky stromku, který už rostl sám a ... a najednou mne za levou dlaň láskyplně vzala jiná dlaň ... Když jsem se otočila, byl to krásný silný, zdravý strom, který vyrostl z energie krásného modrošedého ptáka, který kdysi potřeboval moji sílu, energii, ochranu, bezpečí a volnost ... který u mne kdysi byl, ale pořád sám ve svém srdci ... Stal se z něj silný strom, stejně krásný velký, zdravý a schopný vidět všechnu krásu kolem a cítít lásku /vnímala jsem, že je to můj partner/, který se vrátil a řekl, nech stromek růst a už pojď se mnou, už vím a cítím, že patříš ke mně a teď už jdeme spolu ty a já a na stromeček uvidíme oba. Bylo to šťastné, klidné, plné lásky a síly a bez pochybností.

... Pozorovali jsme stromek a společně jsme se zelenali, kvetli, sílili mnoho jar, až jednou přišel podzim a já cítila, že žádné další jaro už nebude, už se neprobudím. Odešla jsem k malému stromečku, dívala se na něj, hrála si svými větvemi, s jeho větvičkami plnými krásných lístků a přišel podzim ... Cítila jsem, jak se ztrácí míza, život, jak usínám, jak mě pohlcuje země a jak spím v zemi obklopena teplou hlínou ... Ležela jsem přesně v místě, kde rostl a sílil náš malý stromek ... Cítila jsem klid, ticho, spánek a ohromnou nashromážděnou energii, kterou mám za úkol dávat kořínkům našeho stromečku, který sílí, roste a brzy bude obletovaný nádhernými ptáky a v jeho koruně budou spát i šelmy jako kdysi u mne ... Tak jako jsem tu energii ze země cítila já a nechápala ji, tak dnes vím, že to byl ten samý úžasný a krásný příběh života, který jen předává energii a odkaz lásky a pokračování života. A zatím v jeho větvích spinkala a hrála si Luisa (můj pes) a oba brali energii, kterou jsem stromu dávala u jeho kořenů.

Ilona (finanční manažerka)

Maitri dýchání pro mě představuje neuvěřitelný proces, při kterém jsem měla možnost dostat se sama k sobě a zažít pocity lásky, propojení, klid a uvolnění…

Absolvovala jsem víkendovou akci skupinového MD v nádherném prostředí na Vysočině. Je důležité zmínit, že před touto zkušeností se ve mě mísily pocity strachu. Nedokázala jsem si představit sdílet své zážitky a pocity s dalšími lidmi. Zpětně však vidím tento strach jako zbytečný a omezující. Právě ve skupině je síla. Jsem tedy ráda, že jsem svému strachu nedovolila, vzít mi možnost prožít si svou první zkušenost s MD :-)

Je těžké vyjádřit slovy pocity, které jsem během MD zažívala… Pocítila jsem vzájemnou propojenost s Alanem a pomocníky (kteří mě v tento okamžik provázeli), cítila jsem porozumění, jako kdyby přesně věděli, co potřebuji ještě před tím, než na to vůbec pomyslím. Bylo úžasné v ten okamžik vědět, že je zde někdo jen pro mě, někdo kdo mi chce pomoci. Došlo mi, že není důležité lásku jen dávat, ale dovolit si ji i přijímat. Pocítila jsem hlubokou vděčnost a úlevu.

Nejprve jsem si dovolila lásku přijímat a poté jsem ji pocítila úplně všude. Cítila jsem, jak mnou prostupuje, nevejde se do mého fyzického těla. Uvědomila jsem si, že na fyzické úrovni toto nelze pojmout a tělo mě omezuje. V momentě, kdy jsem si to připustila, opustila jsem své tělo a pocítila propojení se vším. Byla jsem tak plná lásky, že jsem si ji nemohla nechat pro sebe. Pocítila jsem propojení a průtok energií mezi lidmi v místnosti, nechala jsem lásku proudit i k nim, ke všemu venku, k rostlinám, ke zvířatům… Zažila jsem pocit Jednoty. Byla jsem propojena se vším – se Zemí, s Vesmírem. Věděla jsem, že se Země léčí a já se léčím s ní – na fyzické i emocionální úrovni.

Smála jsem se a brečela zároveň, byl to neuvěřitelný a úžasný pocit, který nelze vyjádřit slovy. Náš jazyk je natolik omezený, že slova nemohou pojmout ten emocionální zážitek. Byla jsem toho tak plná, že jsem si v tu chvíli říkala, že to snad nemůže být pravda, že člověk přeci nemůže pocítit něco tak úžasného – ne ve své hmotné podobě. Bylo to krásné a bylo to všude…

Stejně intenzivní zážitek byl pro mě v pozici sittera, kdy jsem měla možnost zažít úžasnou, občas i náročnou práci Alana a ostatních, kteří se pohybují mezi dýchajícími a pomáhají jim prožít si své vlastní malé-velké příběhy :-)

Karolína (finanční controller)

Na Maitri vikend jsem jel sice s castecnou neduverou, jelikoz jsem prevazne racionalne smyslejici jedinec. Alana jsem ale poznal uz drive, takze jsem se rozhodl jet. Vikend se zkladal ze 4 hlavnich aktivit: indianska "sauna" tzv. sweatlodge, maitri dychani, meditace a reconnection healing... a samozrejme mnoho sdileni, krasne prostredi, fajn lidi a skvele vege jidlo! :) Nejvic me zaujalo dychani - byl to narez! V zivote bych nerekl, ze se clovek muze dostat do podobneho stavu bez veskerych podpurnych latek a "drog" - jenom formou dychani a za pomoci hlasne hudby. Pocas dychani si vyresite nebo zacnete resit vsechno, co pali vasi dusi a telo... to se stalo i u mne, otevreli se otazky, obzory, nukali se odpovede... samozrejme plati co clovek to jiny zazitek a zkusenost, no pro vsechny zkusenost neskutecna!!!! :) Slovami nepopsatelne... nelze pritom zapomenout ani na skvelou pracu Alana a jeho timu, ktery jsou pri vas v tu pravou chvili, presne vedi co delat, kam polozit ruku, kde zatlacit... meditace a reconnection dalsi rano jsou pak uz jenom hezkym dozvukem nezapomenutelneho vikendu, ktery zacal (doslovne) utrpenim v indianske saune (pre mna, iny si to uzivali) no prelomil meze veskereho dosavadniho chapani sobotnim dychanim. Skvelej job!!!!

Matěj (manažer)

Cestou vlakem na maitri víkend jsem si hodinu a půl četl a čas nevnímal, byl jsem schopen číst a soustředit se jen na děj knihy.

Cestou z víkendu zpět jsem číst nemohl, měl jsem pocit, že slyším snad všechny rozhorovy ve vagonu, přicházelo to ze všech stran, lidé řešili, měl jsem pocit, stále někoho jiného, jen né sebe, ten udělal to, ten by měl to, a já mu řekl.... a mně to přišlo, stejně jako při dýchání, "nedůležité" a jen jsem se culil...

...a víkend... jak jsem říkal na začátku, lázně, dovolená či jak tomu chce kdo říkat, pro duši, takové to čisté plynutí si přítomností s velmi silným žážitkem z dýchání. Dýchání zabralo hodně času a bylo velmi intenzivní, skoro bych ještě jeden den přidal na další práce :)

Na své předchozí akci s Alanem mi přišlo, že konáme jednu prací za druhou, sice byli kratší, ale velmi příjemné, takové nekonečné meditování, tam jsem měl pocit, že jsem pryč snad 14 dní a ne 3dny, velmi silný zážitek, který může za to, že jsem přijel i tentokrát na dýchání i když jsem si myslel, že jsem nemocný a měl bych zůstat doma.

Dýchání bych popsal jako možnost odhodit a setřást ze sebe vše co se na nás za ta léta nabalilo pomocí pohybů těla a práce svalů, stejně tak přes projev emocí jako jsou smích, pláč, radost, smutek...,dále pak možnost pomocí zvuků pustit, vydechnout vše co už nepotřebujeme... Další, co se mi během dýchání podařilo, bylo nahlédnout do své minulosti, u mne konkrétně dětství, kde jsem měl měl možnost si znovu prožít pocity, strachy a obavy, které zůstali uložené a nevyřešené a nyní jsou pryč...

No a to co je pro mně hlavní, byla možnost poznat svou podstatu, otevřít své srdce a ukázat hlavě, že už není ta nejdůležitější, že je možno se všem těm jejím "bubákům" z hluboka vysmát protože vše je jinak než říkala :) Ten nekonečný pocit radosti, stěstí a dojetí z poznání, takový bych přál zažít všem! Možnost být jen sám se sebou a při tom cítít propojení se "vším" :)

To je vše co mne tak napadá, číst to znova nebudu ....
a jěště něco, najednou mám pocit, jestli jsem to vůbec sepsal, jestli se to vůbec stalo a nebo se mi to jen zdálo, takhle já si teď lítám :)
měj se krásně Alane a ještě jednou díky !

Radim (IT specialist)

Co se da zazit na Maitri dychani? Uprimne, ani tetusim co vsechno. Brany nasich svetu zdaly se mi tam otevrene uplne dokoran. Jako hledac sebe sama jsem byl naprosto fascinovan prubehem tohoto uzasneho procesu, kteremu predchazi krasny a v Alanove pojeti naprosto prirozeny ritual. A pak! Zacnete dychat. Citil jsem nejdriv spoustu energie v rukou, ktere si poletovaly samy nad mym telem, jakoby vedely nejlepe co delat. A na to zacaly emoce hrat sve predstaveni. Citil jsem bolest, ktera mi rekla, ze je z lasky. Citil jsem smutek, ktery byl ze samoty o ktere si posetile myslim, ze ji mam rad. Citil jsem velkou lasku a vdecnost za pocit nekonecneho štěstí, ktery prisel po Alanove a Hanky prispeni jejich energii, kdyz jsem byl v napeti, jez znamenalo zrozeni. Dovolil jsem si ji prijmout a poznal, ze muze byt hezke nechat si nekdy pomoci. Prisel mi i krasny smutek a dojeti, spolu s uvedomenim, že jsem nasel dalsi a tentokrat velky kus sebe...

Toho nepopsatelneho se tam ve me ale delo mnohem, mnohemvice. Kdo nezazije, neuveri.
Uz jen pozorovat lidi pri Maitri dychani je velky zazitek. Najednou citite propojeni, uctu k druhym a obdiv k tem, co jsou prave v procesu dychani, ale take k tem, kteri nad nimi bdí jako Alan se svymi prateli. To je doslova andelska pece.
Za ten vikend se toho ve me udalo neskutecne mnoho. Neco z toho, co jsem nepotreboval tam zustalo, neco, co jsem potreboval jsem tam nalezl.
Lezic v trave mokre po desti pod hvezdnou oblohou po te, co jsme ukoncili sweatlodge ceremony mi treba doslo, ze konec sveta nemusi byt nutne neco tragickeho. Naopak. Konec sveta v nas, ktery ne zrovna funguje prinasi obrovskou ulevu, svobodu, zacatek opravdoveho zivota.
A tak si dovolim vikend s Alanem nazvat Cestou zpet k zivotu.
Byl to pro me s nicim nesrovnatelny zazitek. Dekuji!!!

V ucte k tomu co delas a hlavne jak to delas,

Lukáš (podnikatel)

Vyjadřování pocitů nepatří zrovna k mým silným stránkám (i to se mimo jiné po víkendu s Maitri dýcháním zlepšilo).

Zhruba dva týdny před Maitri by se daly moje pocity shrnout do jednoho slova. Strach. Veliký… A čím více informací jsem si zjišťoval, čím více o tom přemýšlel, tím více sem se bál…

Bál jsem se toho co o sobě zjistím, toho co zjistí ostatní o mě, co si budou myslet… Jestli ty „věci“ co tam jdeme dělat vůbec budou fungovat, jestli to tam není nějaká banda šarlatánů co mě nadělá paseku v podvědomí. No a s tím samozřejmě přicházely důvody proč nemůžu jet-nejsem v dobrém rozpoložení, řeším nějaké problémy ve vztahu, mám doma hodně práce, stejně to jsou jen nějaké bláboly co na mě nebudou fungovat.Později už se to omezilo pouze na větu „já tam prostě jet nechci“...

Nejet v autě se svoji partnerkou, která byla mnohem víc odhodlaná, opravdu nevím zda bych dorazil. I na místě mě musela skoro vytáhnout z auta :)

Hned při prvním sdílení přerostl strach v téměř paniku… Já a mluvit před cizíma lidma, před Alanem, který mě určitě vidí do hlavy až bůhvíkam. Navíc o svých záměrech a pocitech…

No celej zpocenej (nebylo to rozhodně naposledy ten víkend) jsem šel s pravdou o strachu ven. A světe div se, od té chvíle už to bylo jen lepší a lepší.

Následovala swetlodge, jejíž první část byla v mojí hlavě plná přemýšlení a přemlouvání se ke koncentraci na proces, který nám popsal dříve Alan. Se stupňujícím se horkem ale myšlenky mizely, s nimi i stud nějak se projevit a celé se to spojilo v úžasný prožitek a „čistou“ hlavu. A to že vysvětlit mojí hlavě aby byla čistá se opravdu moc nedaří :)

Maitri dýchání druhý den bylo prostě pokračování „jízdy“ ve stupňujícím se tempu. Za začátku přišly opět obavy jestli to dělám dobře, jestli jsem dost hluboko u sebe, jestli to celé k něčemu je. Klasika. Po chvíli se ale rozplynuly a začal slovy těžko popsatelný zážitek. Všechno co jsem si chtěl vyřešit jsem najednou viděl úplně jasně, jako když koukám na film…Co musím komu říct, co mám udělat, co se stane když to udělám, šťastnou rodinu okolo sebe, šťastného mě… Následoval mix emocí, pláč, smích, radost…a pak krásný spánek…

Další silná část zážitku z Maitri byla z druhé části, kdy jsem přihlížel jak dýchají ostatní. Doteď mě šrotuje v hlavě, že se je někdo schopen jen dýcháním dostat tak hluboko k sobě. Možná mě trochu i zamrzelo, že jsem nejdřív neviděl ostatní a pak nešel až dýchat, protože bych viděl, že se opravdu nemusím krotit a jakkoliv stydět. Což jsem asi bohužel dělal. I kdyby, je to ale o důvod víc jít do toho znova. :)

Neděle byla vysloveně relaxační. Po ranní meditaci, kterou jsem si určitě neužil tak dobře jako ostatní, následovalo Reconnection… Krásná relaxace doplněná nenáhodným svitem slunce mě jednoduše pohltila. Najednou sem byl jen ve světle, obklopený světlem, se světlem uvnitř sebe. K tomu těžko popsatelná energie lidí okolo. Spolu se závěrečným sdílením, bubnování a kruhem dokonalá tečka za víkendem.

Co k tomu dodat… Naprosto zbytečný strach, skupina skvělých lidí, zážitek který nejde popsat, začátek něčeho nového, chuť to zopakovat. Touha aby mě lidé říkali „co se směješ jak ….“ už pořád :)

Aleš (technolog, podnikatel)

"Nikdy předtím, dokud jsem neprošla Maitri dýcháním, bych neřekla, že náš vlastní dech může být pro nás tak léčivý. Stačí vědomě a pravidelně zhluboka dýchat, mít při tom u sebe zkušeného a důvěryhodného terapeuta, kterým Alan zajistě je, a dokážeme tak očividně pohnout našim fyzickým a duševním stavem k tzv. vysvobození od našich bloků.

Píšu teď po skupinovém Maitri dýchání, tak jsem plná pozitivních dojmů a nacházím se ve stavu, kdy cítím jako kdybych si konečně dovolila žít v plné radosti. Poprvé od dětství se umím zhluboka nadechnout. Necítím už žádné stažené hrdlo a vím, že jsem tady na Zemi v bezpečí. Cítím jak mi proudí energie zdola až nahoru a mé tělo žije, slyším lépe intuici. Mé srdce se asi pootevřelo a nevím jak, ale umí otevírat jiné uzavřené srdce.

A nyní více na zem ... cítím se "normálnější" a dokonce to přiznal i můj partner :)), nejsem až tak zmatená a ani už tak ztracená, jsem více ve svém středu a nebojím se učinit rozhodnutí a nést za něj následky. Jsem více ve své síle.

Zažila jsem s Alanem obě formy Maitri dýchání. Individuální mi ukázalo v privátním prostředí, co v sobě nesu. A skupinové Maitri nemělo chybu, líbila se mi dynamika té skupiny. Viděla jsem jak to cele probíhá taky jsem přitom zažívala silné stavy. Alanovi ruce, slova a přítomnost dokáže hojit. Alan, Hanka a jeho tým skutečně vědí, co dělají. Přála bych to zažít každému. I když si myslíte, že se s Vámi nic neděje, děje se hodně. A to si už po těch zkušenostech dovolím takto tvrdit."

Jana (kariérní poradkyně / konzultant)

RECONNECTION

Kade chodím, premýšľam o tom, čo som prežila. Čo sa mi zjavilo a podstatu daných pocitov a situácií. Skúšala som niektoré rozkľúčovať.

Zo začiatku ako som zavrela oči, nemohla som sa uvoľniť. Cítila som sa nervózne. Nemohla mi prestať pracovať hlava a telo bolo nesvoje. Boli to ako dve oddelené nádoby...cítila som, ako mi začalo rýchlo biť srdce a dýchala som omnoho rýchlejšie...
Ovšem po vete, kedy ste povedal, nech sa uvoľním, znamenalo pre mňa, moje telo a hlavu ako rozkaz, a všetko sa skľudnilo. Všetky myšlienky, ktoré nepatrili do daného časového pásma odchádzali. Telo sa stalo nehybným, pritom som vnímala všetky zvuky....

Prvé, čo som prežívala, bolo mravenčenie, ktoré začínalo od prstov na nohách a prechádzalo veľmi jemne celým telom. Bolo to veľmi príjemné.
Následovali farby, ktoré boli spojené s pocitom jemného akoby vánku/ chladu, ktorý som cítila na hrudi a ramenách. Bola to fialová farba s prechodom do modrej. Spojila som to so svojimi pocitmi, emóciami, čo som asi ešte nespracovala. Možno mi poviete k tomu viac.
Vtedy sa mi zjavil obraz, spomienka úplne jasná z večera, kedy umrela moja mama. Sedela som na posteli v spálni, v pyžame a mala som nezadržiteľný plač. Manžel bol v sprche a svietilo svetlo na chodbe. Zrazu som pocítila neskutočné teplo na chrbte. Nebolo to, akoby vás niekto obijímal, ale skor, že sa niekto o moj chrbát oprel, plač ustal a mne v tom pocite bolo tak fantasticky. To isté som pocítila aj teraz. Zároveň som cítila, že mám slzu v ľavom oku. V ten večer ako prišiel tento pocit, nechcela som sa toho pustiť. Chcela som, aby to ostalo navždy. Strašne som túžila povedať mame, že ju neskutočne ľúbim, že jej ďakujem za svoj život a že kam ide, jej bude dobre a už ju nebude nič bolieť. Nech mi dáva vždy silu a je so mnou. Že ona bude pre mňa tá najstatočnejšia osoba na svete.
Nasledovala ďalšia farba. Oranžová s prechodom do žltej. A opať spomienka a presne opať opisovala skutočnosť do detailu. Bolo to v deň, kedy sme boli s sučasnym partnerom na horach a deň, kedy sa mi stal úraz s kolenom (nasledovala operácia). Stála som na veľkej terase. Vonku bolo veľa snehu, hmla, cez ktorú sa predieralo slnko. Bolo to krásne. Stála som tam len v nočnej bielej košeli a papučkách a nasávala som tú atmosféru a silu zo slnka. V skutočnosti bol na tej terase aj moj partner, sedel v kresle, ale v spomienke vobec nebol. Bolo to len o mne...Uvedomila som si, že on bol pre mňa túžba, čo by som chcela, ale ja som pre neho takú cenu nemala. Bol tam, ale srdcom a mysľou nie...
Potom sa stalo niečo zvláštne. Akoby ma niečo, niekto pierkom alebo tak jemne šteklil (lechtal) na nose. Veľmi som sa chcela poškrabkať, ale nešlo to :-). Neovládala som svoje ruky a hlava mi hovorila vytrvaj. A ja som vytrvala :-) Tu som zatiaľ odpoveď "co to bylo" nenašla.
Opať chvíľkami teplo a chlad, následne prišla silná bolesť do ramien a lopatiek. Tupá neznesiteľná bolesť.
Zrazu sa mi zjavila silueta v čiernom plášti. Do tváre nebolo vobec viedieť, len tmu a čiernu farbu. Okolo siluety bola šedivá farba. Mala vyhranený svoj priestor a skoro celý priestor zahalil/a. Zrazu som povedala "zmizni". A silueta sa začala rozpývať, mizla čierna aj šedivá farba. Spojila by som jednak tú bolesť s mojim bývalým manželom, ako bremeno, ktoré nesiem, a to sú dlhy, ktoré za neho splácam. A zároveň čiernu siluetu a šedivú farbu s ním a sučasným partnerom, kedy som si uvedomila a dosť. Urobila to rozhodnutie a odstránila som ich z mojho života. Nepatria do neho.
A po tom všetkom prišiel asi ten najkrajší pocit čo som v živote zažila. Cítila som akoby niekto za mnou stál, za mojou hlavou, za zády, bol naklonený mne do tváre. Cítila som prítomnosť a neskutočnú pohodu, vnútorný kľud. Akoby všetky problémy vtedy našli riešenia.
Blaženosť je asi ten správny výraz. Nechcelo sa mi opustiť ten pocit. Bolo mi v ňom tak skvelo...Neviem, či ste mi Vy dával energiu, alebo to bolo niečo iné. Tu mi dúfam poviete viac Vy.

Keď som "prišla k sebe" cítila som sa malátne a veľmi unavene. Cestu som zvládla domov v poriadku, ale mala som stále akoby pocit nevoľnosti. A nepociťovala som tú dobrú náladu. Ale to je asi proces:-) Každopádne od včera mi je fantasticky. Cítim sa tak, seba tak vnímam. A skutočne mám z toho radosť.
Patrí Vám veľké úprimné ďakujem.

D. (manažerka)

Žiji naplno každy nádech i výdech, jen od minulého víkendu mnohem více v harmonii, poklidu a vyrovnanosti. Jsem hluboko nad věcí, vycentrovaná na sever, jih, východ i západ. Vycentrovaná uvnitř sama sebe i nad sebou. Jsem nádherně uzemněná, a přitom vím, že ze zkušenosti z dýchání mohu létat vesmírem. Oprava, ve vesmírech, po zážitku z dýchání vím, že naše hranice jsou neomezené. Záleží jen a jen na nás.
Změny po víkendu viděli první můj manžel i oba synové, obzvláště ten mladší Matouš. Má srdeční čakra zářila a radostně dávala i přijímala. Lidičky po masírovaní se ptali, zda nová technika či způsob v mé práci je jiný. Při práci se také dostávám mnohem hlouběji, vcítění a napojení, až některým husí kůže vyběhne na povrch (někdy i mě), či se mi naprosto odevzdají a usínají.
Přátelé mě vidí také "nějakou" jinou.
A já, jak se vidím a cítím? Cítím, že jsem... jsem dál (výš) a jsem ráda, že dokážu, když chci, když povolím vystoupím z bubliny a mé hranice jsou nekonečné, otevřené a vesmírů je nekonečně mnoho.
Jsem vděčná i za lidi, které jsem měla šanci potkat, a i nyní jsem s některými ve spojení. ...

Děkuji,

a neloučím se na dlouho.

Iva (masérka)

Z víkendové akce na Vysočině s Maitri dýcháním jsem naprosto nadšená. Líbilo se mi místo, sál ve kterém jsme dýchali byl magický a přitom na mě působilo příjemné, řekla bych až rodinné prostředí, ve kterém jsem se cítila naprosto bezpečně. Určitě k tomu přispěl i menší počet účastníků (17 lidí) a také tým průvodců, kteří se nám během dýchání věnovali. Od začátku jsem si celou akci užívala. Už v indiánské sauně jsem cítila, jak se uvnitř těla rozpouští a odplavuje stres, nepořádek a "nánosy" všedních dní. Samotné Maitri dýchání byl opravdu silný zážitek. Na jeho konci jsem byla lehčí o velký "balvan" tíživých zážitků ze své minulosti a cítila jsem neskutečnou úlevu. Sobotní meditace na otevření srdce a reconnection jen vyladilo mé tělo do opravdové pohody.
Nyní po týdnu pozoruji pár zajímavých věcí: Vyčistila se mi pleť :), cítím opravdový klid na duši - ačkoliv přicházejí i méně příjemné zážitky během každodeního života - nestresuje mě to. Když se objeví nějaký problém, vzápětí se objeví i jeho řešení - já jsem v klidu, protože mám OPRAVDOVÝ pocit, že přijde. To je pocit, který mi často chyběl. Mám radost i z úplně obyčejných věcí, jako je například vaření oběda :). Mám pocit, že se mi daří věci lépe harmonizovat a zvládat.

A ještě bych chtěla poděkovat Alanovi za klidné, citlivé a příjemné vedení celé akce.
S velkou vděčností - Martina :)

Ahoj Alane, ještě jeden postřeh k Maitri dýchání, které jsem absolvovala v listopadu:
Jsem učitelka a teď v prosinci jsem měla s dětmi tradiční vánoční vystoupení pro rodiče. Jako vždy jsem ho celé uváděla. ALE! LETOS POPRVÉ JSEM NECÍTILA ŽÁDNOU TRÉMU. Žádné obavy, stažené hrdlo, nervozitu v žaludku! Prostě klid, já si to fakt užila. :) nevím, jestli to bylo díky Maitri nebo reconection, ale je to super. :) Musím ještě dodat, že už od malinka vystupuju na recitačních soutěžích, hrála jsem divadlo, ale ta tréma, nervozita, třesení rukou tam vždycky byla. Až teď - KLID. :)
A tak jen dík a velkou vděčnost. :)

Martina (učitelka)

Před během i po dýchání...
...sem se měla bezpečně.
...Mi odpadalo, že můžu být trapná a převažovalo, že můžu všechno, co budu potřebovat a kam mě tělo povede. Zvědavost a touha po nějakém vnitřním odložení, ulehčení vyhrála nad strachem a kontrolou, i když ne úplně. Pro puštění kontroly bych šla na dýchání znovu (až se usadí to současné).
...Během dýchání sem se dotýkala v sobě soucitu a lítosti, že si zasloužím laskavost a že jí v životě nemám tolik, kolik můžu mít. Měla sem obrazy a nepochybovala sem (narozdíl od "normálu"), že si zasloužím dobré zacházení a že je to reálné, že se mi to může stát, že se mě to týká!!! To bylo strašně fajn, že sem byla v té důvěře a víře, že mě se to může stát. Ještě teď mě to trochu dojímá.
...bylo mi příjemný, že je to můj čas a že se o nic nemusím starat, můžu pustit. Důvěřovat a nechat být, že až bude třeba, dostanu se "zpátky".

Helena (psycholog)

Moja prva skusenost s maitri dychanim a celou vikendovou akciou vratane reconnection a sweatlodge bola velmi pozitivna. Napriek nevedomosti a trochu obavam z toho co ma tam caka, som bola velmi milo prekvapena samotnymi technikami - ritualmi a taktiez neuveritelne pozitivnou energiou a pohodovou atmosferou, ktoru vytvaralo prostredie, Alan a jeho tim a taktiez cela skupina zucastnenych.

Sweatlodge - bola pre mna napriek pociatocnej zime priam magickym, rozpravkovym zazitkom, ktory vo mne vyvolal az euforicke stavy (Kludne by som to absolvovala kazdy vecer :) Dokonca mi v tom neprekazala ani jemna klaustrofobia, ktorou trpim, lebo som ju v danom okamziku vobec nevnimala.

Dychanie - bola to moja absolutne prva skusenost s niecim podobnym. Bol to neopisatelny zazitok, ci uz ako dychajuci, alebo sitter. Prezivala som rozne emocie, zjavovali sa mi obrazy, fyzicka bolest, pocit vdacnosti, plac... Ale vobec sa nebolo coho bat - lebo tolko ruk, dotykov a tym padom starostlivosti a lasky, ktore ku mne prisli vzdy v spravny cas, mi zabezpecili po celu dobu obrovsky pocit bezpecia celeho prezitku.
Taktiez k tomu prispievala aj samotna atmosfera celej "miestnosti", ktora vytvarala pocit bezpecia sama o sebe.

Skupinové reconnection - bolo pre mna uvolnujuce, pozitivne a velmi prijemna bodka za celym vikendom.

Urcite by som si to cele chcela este niekedy zopakovat a odporucam vsetkym, co maju chut zazit nieco nove, ine, nepoznane a zazitkove. Co mozno na mieste ani o tyzden nebudu presne vediet vyhodnotit, co a ako im to dalo. Ale bez pozitivnej stopy neodidu, tak ako ja :)

Sandra (project manager)

Behem dychani jsem citila hodne silne brneni vzdy pouze v urcitych castech tela. Ruce, plosky nohou a nebo zadek - jeho dolni cast...

Nevim v ktere etape, ale urcite jsem citila svuj porod, byl to zazitek... hned po tom porodu jsem vlastne zjistila, ze jsem plakala, ze nejsem u maminky a to mi rvalo srdce. Behem procesu jsem fakt silne brecela, ze chci vlastne k mame, a ze me nechala ostatnim...
Hned pote jsem prozila porod sveho ditete, coz bylo pro me krasnym prozitkem a vlastne to doplnilo muj pocit, ktery mi do teto doby chybel, jelikoz jsem rodila cisarem... predstavovala jsem si i jak mi pokladaji syna hned na prsa, ale pak se objevila realita, ktera doopravdy byla a ja videla maleho v postylce a pak na sobe...tak jak to bylo.

Kdyz ted pokracuji zpetne jiz ve vzpomince, tak nejvetsi bolesti byl dotek na pravou kycel a zjistila jsem, ze me musela nejakym zpusobem ublizit moje mama. Volala jsem jeji jmeno, ta bolest byla tak silna nejen v te kycli, ale i v bolesti ublizeni, ze mi ublizila moje mama. Kdyz jsi na toto misto zatlacil do urciteho bodu po nekolikate, asi po treti, pak presunul ruku na pravou stranu bricha, byl to pocit jako kdyz lev nebo nejaka selma nebo nekdo kdo ma drapy se mi zatne do tela, byl to pocit, ze na me vystrcilo drapy nejake zvire...ale pouze jedenkrat.
Kazdopadne podruhe pri teto bolesti, kdy jsem byla predklonena uplne do oblouku, a klecela, tak jsem si rikala, pojd, ukaz co tam je, ze tomu budu celit... nic ale neprislo, abych zjistila, proc me boli prava kycel... ale vim, ze jsem si uvedomila, ze jsem na sebe dost tvrda, ze musim porad neco vydrzet, a ze se mam oddat i radosti, kterou jsem jiz pocitovala v prave probihajicich pocitech lasky... a ne neco nutit dal.

Ke konci, kdyz jsem jiz v klidu lezela a stale citila dech, slabe dychala, tak mi bylo receno, ze maminka, kdyby mela druhou sanci, ze by to uz neudelala, ze ji to take mrzelo, mozna mrzi. A ze jedine co mohu udelat je odpustit. To slovo bylo vyrazne.

Uvedomuji si, ze mi vnitrni hlas rikal, ze me telo je plne utrpeni, a ptala jsem se sama sebe proc jsem si nechavala ublizovat, proc jsem si ublizovala? kde je ma vlastni sila, kde ji mam? ...ja sama jsem se zacala ptat... v tom jsem uvidela takove male mavani kridel v podobe maleho svetla, pak to bylo vyraznejsi a zjistila jsem, ze je to takova muska, radostna a ukazuje mi tu mou silu, to me svetlo.

Ke konci jsem mela silny tlak na 6.cakre, a myslela, ze jsi nekde nade mnou a najednou jsi se dotkl mých nohou za, byla jsem prekvapena, ze jsi uplne nekde jinde a ze citim takovy tlak na cele. Tento tlak se objevil po salveji, ktere jsem ucitila.
Tot asi vse, vim, ze jsem tam byla i hlavou, ze jsem premyslela, a ze jsem "chtela" se dostat hloubeji. Ale vim, ze kdyz je tam to chteni, ze to vetsinou pak nejde...

Citim se jinak, tento pocit jeste neznam a je to pro me nove. Takze pozoruji a tesim se na muj novy vhled a prostor, ktery vyplnim laskavou vnitrni silou. Doufam... nechci, aby to byla jen slova, ale realita.

Jsem vdecna za tuto moznost proziti. Chci se otevrit sama sobe.

...dekuji, i kdyz to asi nevyjadri tu silu vděku, ktery cítím v srdci.

Dita (spa manager)

Pred kratkou dobou som bola uz na tretom maitri dychani s Alanom, a vnimam to ako dalsie pokracovanie mojho pribehu o uzdravovani organizmu a myslienok. A co je novinka, tak sa predo mnou v hmle zacina objavovat nejaka cesta. Mam pocit, ze sa zacalo vo mne diat nieco zaujimave, ultimatne to ale neviem pomenovat.
Na prvej maitri session to vyzeralo, ze mi dych ukazal , ze mam v sebe zadrzanu obrovsku silu, ktora chce ist von. Na dalsom stretnuti som dostavala priucku, ze mam ist viac do seba, do ticha, do pokoja a bezpecia, ktore sidli vo mne samej. A teraz naposledy, sa mi zacali zjavovat cele stada Budhov s "antenkami" na hlave a budhistickych meditativnych pomocok, ktore som pred tym nepoznala. Prevratny moment nastal, ked sa mi v predstave predlzila hlava a jej vrch sa otvoril akoby som dala dole z hlavy korunu a vzapati videla nekonecny tmavomodry chladny vesmir. Za moment som daleko za mojou hlavou zbadala pulzujuci zhluk bielej ziarive energie. Zeby zdroj? Napadlo ma to. Odvtedy citim brnenie v hlave velmi casto, ktore mi hlasi: "Potrebujes ist do meditativneho stavu". A ja ked mozem, hned idem. Mavam vtedy pocit, ze sa mi informacie, vnemy leju do hlavy same. Ak by to bola intucia, napojenie, tak by som bola ozaj stastna. V tomto stave mi je ale dobre, vtedy mam pocit ze som v spravnom case na spravnom mieste.

Zeby sa mi na dalsom maitri vysvetlila tema cas a priestor? Uvidime :)

Jana (kariérní poradkyně / konzultant)

Od roku 2011 se, podobně jako mnozí, věnuji osobnímu, spirituálnímu rozvoji a uzdravení fyzického těla (jehož chronické potíže mě k tomu dovedly) s cílem spokojeného života. A to převážně formou sebezkušenostních prožitků a jejich sdílením.

Všechny zkušenosti a zážitky veřejně sdílím, jak se dá a jak je v mé kapacitě. Byť jsem dosud vše neshromáždila na jedno místo a je to zatím rozděleno. Soustavně směřuji k harmonii a propojení poznatků spirituální roviny s hmotnou realitou. Tématem roku 2015 je u mě podobně jako u ostatních fyzické tělo a zhmotňování myšlenek, přání a talentů, jimiž projevujeme, kdo skutečně jsme, do reálného života.

Prošla jsem mnoha prožitkovými terapiemi, metodami různého druhu a tréninkem, jejichž účinky se stále prolínají v mém teď a tady. Jsou to: psychoterapie různých podob (denní stacionáře, individuální terapie z oblasti psychosomatiky i v propojení s šamankou), sebevzdělávání – samostudiem seberozvojové literatury i praxí při vedení školení spolupracovníků v oblasti soft skills v korporátu, učení Toltéků přes Jaroslava Duška, Kundalini Joga, Tantra joga, Hypnoterapie, Meditace, Intuitivní léčení Teal Scott, Vaginální mapování, Metoda RUŠ, Autopatie, Půsty na vodě, jogínské očisty těla, Detoxikace přes Rawegan a přirozenou stravu, Přírodní kosmetika, Nanotechnologie Lavylites regenerující kmenové buňky, Vědomé tvoření života a pozorování mysli. Vše na sobě vlastně testuji a co se osvědčí, sdílím. Transformace na osobní rovině je zjevná od dokončování skrz opuštění zaměstnání, rozvod, stěhování po tvoření nového skrz svá přání v souladu sama se sebou. Aktuálně prostřednictvím nápověd svých pocitů a jejich projevů ve fyzickém těle ukotvuji svou skutečnou vizi přirozeného bytí na Zemi v lásce. V nekonečnu možností třídím a tvořím svou cestu. Balancuji mezi touhami po svobodě a po rodině a spěji k jejich rovnováze a sebenaplnění. Provází mě vědomí rodové linie a její představitelé v podobě mých rodičů a spřízněných duší. Děkuji za všechny talenty a energii, jež mne tvoří. Děkuji Matce Zemi a Přírodě, jež mi poskytuje svou náruč, když ji potřebuji. Děkuji sama sobě, že vědomě užívám slova ve jménu lásky a pravdy.

S dechovými cviky mám prostřednictvím jogy intenzivní zkušenost čtvrtý rok. Od roku 2012 jsem postupně vyměnila všechny lekové toxické „berličky“ za probouzení vnitřího lékaře zejména prostřednictvím vědomého dýchání. Díky pravidelnému vědomému dýchání jsem se dostala do výborné fyzické kondice a propojení s fyzickým tělem.

Maitri dýchání včetně holotropního kolem mě kroužily už možná před 2 lety.

Prožitek Maitri dýchání s reconnection pod vedením Alana na Vysočině je pro mě dosud nejhlubším. Přes temnou stránku prožitku, kdy jsem posloužila coby médium a prošlo skrze mě mnoho negativních emocí, jsem prožila také BLAŽENOST a HARMONII, jež byly mým záměrem.

Blaženost ve své ryzí podobě, která je slovy nepopsatelná, takže se jen přiblížím popisem:
Nejprve při samotném Maitri dýchání, kdy jsem se v dokonalé atmosféře rychle dostala do změněného stavu vědomí a s pocitem bezpečí nechala přirozeně roztančit svou Kundalini Shakti energii. Propustila jsem skrz sebe vše nepotřebné přirozeným třesením těla i za doprovodu velmi intenzivních zvukových a hlasových projevů. S podporou Alanova týmu jsme intenzivní energii nasměrovali do srdce. Nastal hluboký a hlasitý smích k nezastavení. A při něm ten dokonalý pocit blaženosti a spojení se sebou.

Poté při Reconnection, kdy jsem prožila stav blaženosti v jednotě. V hvězdici 18 lidí, kdy jsme ulehli nohama k sobě. Velmi snadno jsem se přes třes – proudění energie v těle – dostala do hlubokého stavu čirého bytí v lásce. Jasné bílé světlo, stav dokonalého spojení se vším a všemi, božství, kristovské vědomí, … dokonalé zdraví. Velmi intenzivní silný vjem v celém těle, který přetrvával ještě nějakou dobu poté.

Harmonie, tak, jak jsem nyní schopna ji vnímat a uchopit ji do slov, jsem dosáhla díky spojení s prožitky negativních emocí, smutku a velké únavy. Ty byly nedílnou součástí celého procesu Maitri dýchání, když jsem byla v podpůrné roli pro ostatní. Prožila jsem také velkou fyzickou bolest, ve vědomí miminka - zřejmě po narození, v které jsem se octla při harmonizování energií 1. a 2. čakry. Energie mi proudila převážně směrem vzhůru a tak mi pomocnice z Alanova týmu stiskla body v tříslech a na okamžik jakoby zastavila tok krve v tepnách. Strašně jsem se lekla, začala křičet bolestí a bránit se a v tu chvíli prožila stav vědomí miminka. V bezbranném těle, které velmi silně cítí fyzickou bolest. Když se silná bolest začala ztrácet, vystřídalo ji proudění energie z 1. kořenové čakry do celých nohou. Pláč ještě pokračoval, už se sklidňoval a já cítila neskutečnou vděčnost a dojetí, že mi konečně proudí nohy (zakořeněním se zabývám několik měsíců...). Intenzivní prožitek zakořenění na Zemi ve vědomí miminka. Poté mě čtyři andělé v tělech Alanova týmu ukonejšili jako miminko a do levé dlaně jsem dostala palec na stisknutí, což bylo skutečně velmi důležité a přijímala jsem to velmi dojatá a vděčná. Celou dobu jsem plně vědomě vnímala, co se se mnou děje a vlastně stejně podporu svému vnitřnímu dítěti poskytovala i já coby dospělá ve svém vědomí, protože tělo bylo ve změněném stavu vědomí neovladatelné a naprosto uvolněné. Po sklidnění emocí i energie jsem dosáhla harmonického mírného stavu celého těla. Které se pojí se stavem duše a mysli.

Děkuji Alanovi a jeho týmu za dokonalé podmínky pro takový prožitek. V mém případě vedoucí k harmonii a zakořenění. Odvádí profesionální vysoce kvalitní a přitom naprosto citlivou a intuitivní práci. Smysluplně investované peníze. Doporučuji všem, ať jste na své cestě kdekoliv :)

S láskou Anička

Anna (podnikatelka v oblasti zdravé výživy)

Než jsem poznala Alana, strávila jsem roky zkoušením různých farmakologických i nefarmakologických přístupů. Před prvním MD s Alanem jsem již absolvovala některé jiné Alanovy terapeutické přístupy s velkými pokroky, ale pořád chybělo něco klíčového. Jako bych už (poprvé v životě) měla jednotlivé kousky puzzle, ale netušila, jak k sobě patří. Alan mi MD navrhoval několikrát, ale musím se přiznat, že jsem byla vysoce skeptická. Pamatuji si, jak jsem šla na první MD a myslela si, že když už nic, tak si pár hodin pospím. Měla jsem totiž problém sestoupit do jakýchkoliv hlubin svého vědomí i při řekněme radikálnějších metodách - z toho plynula má skepse.
Samozřejmě to bylo zcela jinak a, jakkoliv to může znít pateticky, ten den pro mě byl doslova druhé narození. Samotný prožitek byl pro mě hluboce tělesně-emoční. V úvodní fázi se ozvalo přesně to, co roky dřímalo pod povrchem a dělalo mi ze života peklo. Alan to nazývá buněčná paměť, proto se budu držet tohoto názvu, protože jiný mě ani vhodnější nenapadá. Veškerá síla roky potlačovaných a vytěsňovaných emocí se promítla do buněčné paměti v rukou - silné křeče v rukou, které se úplně odkrvily a vůbec jsem je necítila. Zkroutily se mi k tváři a nemohla jsem s tím nic dělat. Tehdy bylo naprosto vitální a neocenitelné, jak úžasně dokáže Alan číst proces, který člověk prožívá, a dokáže s ním náležitě pracovat. Chytl mě za ruce, když už jsem myslela, že se zblázním nebo budu mít epileptický záchvat, a pobídl mě, abych do kříže táhla od sebe. A v tom tahu, díky protitlaku, jsem cítila, jak se ze mě všechno uvolnilo křikem, brekem, kopáním a kdoví čím ještě. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když se vše uklidnilo, tak jsem měla ohromný pocit, jako bych se poprvé v životě nadechla. Takovou volnost a přirozenost jsem nikdy nezažila. Cítila jsem, jakoby můj mozek prošel ždímačkou, byla jsem tak unavená, že jsem "usnula" (uvozovky proto, že si nejsem zcela jistá, jestli to byl spánek nebo hibernace nebo co přesně, mám i matné ponětí, že na mě Alan mluvil, ale byla jsem tak hluboko, že jsem vědomě odmítla nechat se čímkoliv zvnějšku rušit). Poté jsem si vytáhla kartu "Procitnutí" s otevřeným třetím okem a myslím, že ta synchronicita nemohla být větší.
Moje prožívání běžného každodenního života se dělí na PŘED a PO MD. Najednou moje mysl šahala ve vědomí do těch stejných depresivních schémat ve stejném kontextu, ale nebyly tam. Doslova jsem cítila, že šahám do vědomí, kde vím, že něco bylo, ale "nahmatávám" jen jakousi dutinu, kde nic není. První dny jsem jen tak ostražitě zkoumala, co se děje, protože to bylo pro mě něco naprosto nového. Začala pro mě v podstatě zcela nová fáze, kdy moje pocity začaly mít vývoj (necyklily se do beznaděje a zoufalství), mohla jsem s nimi pracovat a měnit je. Naprosto se změnil můj vyhýbavý vztah ke světu - místo sebeobviňujících bludů jsem najednou z každé příležitosti, jakkoliv byla pro mě stejně náročná jako předtím, dokázala čerpat a cenit si jí jako možnosti či prstu, který ukazoval na to, kde na sobě mám pracovat. Opět, pocity spojené se situacemi začaly mít vývoj. Už jen pouhé (skutečně niterné, nejen intelektuální pochopení konceptu) uvědomění si toho, že chování lidí je kombinace mých projekcí a zrcadlení mého jednání mi dovolila uvažovat o tom jako o příležitosti, jak na sobě pracovat. Do té doby jsem nechápala nic, nic nedávalo smysl, neuměla jsem se v tom zorientovat, najít příčiny a odlišit je od důsledků, neviděla jsem, jakou roli hraji já a hlavně jsem byla absolutně přesvědčená, že je to tak složité, že z toho neexistuje cesta ven. MD pro mě bylo opravdu "procitnutí" v tom smyslu, že všechny pokroky z předchozích forem terapie s Alanem najednou lehounce zapadly na své místo. Začala jsem zážitky z terapií i věci z minulosti vnímat lineárněji (místo zašmodrchaného klubka, ke kterému nemůžu najít konec), co víc, jako kmen stromu, který má spoustu kořenů připojujících se v různých bodech a všechny byly esenciální k tomu, aby vyrostl kmen. Používám symbolický jazyk, protože ten teď nově je součástí mého života, kde předtím byla izolovaná, separátní až hostilní pustina, tak tam nyní vidím synchronicity jako zdroj zakotvení, síly a sebepotvrzení.
Rozhodně se necítím, že jsem se vším hotová či "proměněná", naopak, cítím se jako bych deset let nežila a až teď mohu pokračovat, respektive postavit se a vidět, že nějaká cesta je, kde předtím nebylo nic. Další kroky pro mě jsou pochopit to, vystavit se tomu, i když to bolí, a zpracovat to ve svůj prospěch. Tenhle nesoudící (!) korekční mód je ten nejcennější poklad, jaký mi MD dalo. Nikdy jsem příliš nechápala jeden citát od Rumiho: Forget safety. Live where you fear to live. Destroy your reputation. Be notorius. Jakmile jsem si tohle všechno začala po MD pomalu uvědomovat, tak jsem měla opravdu silný "aha moment", kdy mi došlo, že je to přesně o tom, z čeho plyne hlavní zdroj příležitostí k osobnímu rozvoji.
Druhé MD bylo sice méně dramatické, ale o nic méně přínosné. Sestoupila jsem (skrze vrstvy vyvolávající opět intenzivně tělesné prožitky) někam, kde bylo všechno ... *rukama naznačuji čtverec* :-) Takto jsem to popsala těsně po, protože verbální označení jsem pro to neměla, nebylo tam nic vizuálního ani výrazně tělesného, jen absolutní harmonie a "nic" (ve kterém bylo ale všechno - zní to naprosto paradoxně a opravdu se to vymyká čemukoliv, co člověk prožívá v normálním stavu, nechci, aby to znělo jako nějaká New Age spirituální pravda, jen je to opravdu intenzivní subjektivní prožitek). Byl to prožitek, při kterém se mi nevizuálně představovali zcela běžné věci a u každé z nich rezonovala hloubka jejich vesmírné důležitosti. Také jsem měla pocit, že když nechci, nemusím se nadechnout. Ten obrovský pocit moci nad sebou, nad zákony fyziologie a nějaké "sociální determinace" mě zaplavil euforií (jakkoliv si uvědomuji, že díky změněnému vnímání času a hloubce "ponoru" do sebe mezi mými nádechy skutečně neuplynuly stovky let). Bylo to zcela klíčové pro to, abych si potvrdila, že jsem schopná opustit tu pozici naučené bezmoci, ve kterém jsem žila deset let. Na konci jsem si, opět v duchu obrovsky přesné synchronicity, vytáhla kartu "Harmonie".
Někdy žertuji, že Alan musí mít nějaký masterplan a vede člověka po cestě, kterou sám člověk nevidí. To bych ovšem urazila jeho schopnosti, protože jeho role je mnohem složitější - není loutkař, který člověka dovede k jeho ultimátnímu cíli, o kterém ve svém masterplanu ví. Spoléhaje na synchronicity, na sebeléčivé schopnosti každého z nás a na vlastní ohromnou terapeutickou intuici, lidskou empatii a trpělivost člověku poskytuje bezpečný prostor, aby práci vykonal sám. Ta odvaha dát důvěru a sílu někomu, kdo ji nevidí, vidět v něm partnera a vidět v tom smysl poskytnout někomu takovému prostor k práci bez znalosti toho, jak to dopadne, to je to, co naprosto odděluje od většiny terapeutů, kteří spíše paternalisticky vedou podle masterplanu. Nebudu říkat, že mu děkuji, protože to se ani nedotýká povrchu toho, jak velká je ta emoce, kterou cítím za to, že mi tohle umožnil.

Pavlína (biolog)

Maitri dýchanie s Alanom bolo pre mňa veľkým a silným duchovným a osobných zážitkom, ktorého najsilnejší vplyv nedokážem úplne presne popísať slovami, ale dokonale precítiť srdcom.
Zažila som stretnutie so sebou samou (ako dieťaťom, plným potreby lásky) a tiež striedanie energií a pocitov rôznej intenzity - od strachu, stresu a úzkosti až po nekonečný pocit šťastia, lásky, istoty, opory a naplnenia. Mala som možnosť objať seba ako malé citlivé a niečo strádajúce dieťa. Neuveriteľný zážitok a neuveriteľne silný pocit lásky a úcty voči sebe samej. To, čo mi tak veľmi v mojom bežnom a neskutočne uponáhľanom živote chýbalo. Moje poznanie z toho pocitu: človek sa má milovať, vážiť si seba samého, žiť tak, ako túži a počúvať sa, venovať sa sám sebe. A tento víkend som si darovala ako darček času pre seba. A bolo to úžasné! Stálo to za to. Čas pre seba som nemala už veľmi dlho.
Vedomá ale aj nevedomá prechádzka a výlet zážitkami, podvedomím a doterajším životom.
Dýchanie pre mňa predstavuje veľmi silný zážitok a krok na ceste k jednoduchosti, vďačnosti a šťastiu. Prínosné a veľkým mementom pre ďalší život "žiť tu a teraz a tešiť sa z maličkostí, byť vďačná". Cítim, že je to začiatok cesty, cesty k sebe a cesty sebaobjavovania.
Vplyv toho, čo som zažila pociťujem v rôznych životných situáciach a okamihoch a postupne vnímam a chápem viacero vecí, ich význam a zmysel. Hlavne nevyhnutnosť a dôležitosť počúvania seba samej, svojich potrieb. Učím sa identifikovať, čo je pre mňa dobré a posúva ma to.
Ďakujem za silný zážitok a energiu (ako počas dýchania, tak aj počas meditácie na srdcovú čakru) ktorú sme všetci účastníci vytvorili na mieste a akcii !
Nádherný a naplno a v prítomnosti prežitý víkend!

Jana (právník)

Som uvolnený ... Nič mimoriadne sa zo začiatku nedeje ... Hovorím si v duchu ok, aspoň si oddýchnem …
Nachádzam sa na lúke so slnečnicami, prežiarenou slnkom ... Vidím blond ženu v bielych šatoch ... Pôsobí to veľmi romanticky
Nie som schopný rozoznať črty jej tváre, sa zdá byť krásna, chvíľkami z tváre ide strach … Uvolňuje sa mi srdečná oblasť
Relax, temer zaspávam ... Cválam na koni, malý indián ... Cítim teplo tela koňa, jeho silu ... Som s ním spojený ...

Vidím planétu - zem v priestore ako modrú guľu ... Opäť držím na rukách dcéru ako keď bola dieťa
Cítim k nej lásku ... Som vnútri v modrej gule zeme ... Dotýkam sa prstami povrchu gule zvnútra ... Otváram povrch prstami
Som v priestore intenzívneho jasného bieleho žiariaceho svetla ... Vnímam nejasne svetelné bytosti ... Zdravím sa s nimi
Mám pocit že som medzi svojimi ... Intenzívne a nekontrolovatelne sa mi pohybujú oči všetkými smermi ... Svetlo mi preniká akoby priamo do mozgu ... Priam fyzicky ho cítim v hlave ... Akoby sa mi vplalovalo do mozgu ... Tak si predstavujem flashovanie ROMky
Vynára sa ľahká obava či sa vrátim ešte na zem ... Skáčem zo svetelného priestoru šipku do zemegule ... Som v mori a vynáram sa na ostrove, biela pláž, slnko ... Cítim sa čistý, svieži, pokrstený ...

Stretávam Krista ... Svetlý priestor púšte, biely priestor ... Držíme sa za predlaktia, hladíme si do očí ... Zdravíme sa, vitaj brat
Celý čas som s Tebou, ubezpečuje ma ... Cítim podporu, prepojenie, lásku, bezpečie ...
Prichádza žena, v jednoduchých ľanových? šatoch, bosá, opálená, slobodná, silná ... Cítim vôňu jej kože ... Sme spolu v trojici s Kristom
Som so ženou ... Sedíme na pätách na zemi pred Kristom ... Cítim jej podporu, silu ...
Obraz sa stráca ... Cítim smútok ... Obraz sa vracia ... Cítim k žene mimoriadnu úctu a spojenie ... Ustupuje trochu bokom
Kristus mi predáva veľkú kamennú dosku (necítim jej váhu) je do oranžova, červena, teplej farby popísaná neznámym čiernym písmom ...
Neviem ho čítať ... Vnímam že je to moje poslanie, moja misia ... Zostávam v spojení a láske s Kristom
Medzi nami sa tvorí sveteľná guľa ... delí sa na dve a každému sa vnára do stredu hrude do srdečnej oblasti ...
Naše nekonečné spojenie ... Hľadí na mňa žena, tmavé vlasy a veľmi intenzívne modré oči ... Vnútorná aj vonkajšia krása
Zdá sa mi tá prvá scena na slnečnicovom poli ako ilúzia ... S touto ženou som spojený ... S Kristom som spojený
Pokoj a hlboký mier ... Rozprávame sa s Kristom o mojich posledných štúdiach a poznávaní ... Usmieva sa a praje mi zábavu
Tvoje poznanie je ale hlbšie, vraví ... Pomaly všetko ustupuje do pozadia ...
Kľud, radosť, ľahkosť a pokoj ...

Ivan (IT specialist)

MD byla moje první zkušenost.
Je to slovy nepopsatelný a fascinující zážitek, při kterém ani nevím, co vše se dá vůbec prožít a zažít!
Dýchání, hudba, vůně, bubnování a najednou to vše začalo.
Nikdy bych neřekla, jak náš vlastní dech, může mít tak sebeléčivé účinky! Kam se pouhým dýcháním a vnímáním vlastního dechu můžeme dostat. Naprosté propojení sám se sebou. Poznat do hloubky své vnitřní tělo. Otevřely se mi zde věci o kterých jsem si myslela, že už mám dávno v sobě vyřešené. A ouhle. Bylo neskutečné, co se ve mě v tuto chvíli odehrávalo. Najednou jsem cítila hrozný strach, agresi, vztek, bolest a to hlavně ke svému otci. K tomu začaly obrovské křeče při kterých mi senzačně pomohl Alan a celý jeho tým úžasných strážných andělů !!! : ) Byla jsem jakoby celá napnutá a ztuhlá. Chvíli mi bylo šílené vedro a po chvilce zase obrovská zima. Neskutečné střídání nálad, pocitů a emocí. Po zásahu strážných andělů jsem se cítila mnohem lépe, bolesti a křeče ustupovaly, slzy pomalu mizely a najednou jsem cítila příval velké lásky. Té lásky, kterou hledám a kterou zároveň se velmi bojím k sobě pustit. Počáteční agrese, bolest, vztek a zlost se pak najdnou rozplynula v nesmírnou pozitivní energii, radost a štěstí. Cítila jsem velké množství lásky, důvěry a pochopení. Po mém probuzení, kdy Alan na mne krásným tichým hlasem promluvil se cosi událo. Cítila jsem se velmi uvolněná, prázdná, jakoby všechen ten šílený hnus ze mne navždy odešel pryč. "Znovu jsem se narodila." Mé vnitřní dítě se znovu narodilo. To nádherné a teplé objetí a pohlazení, to mi neskutečně dodalo jistotu a bezpečí pro čerstvě narozené miminko. Jen díky nim strážným andělům jsem to celé zvládla a cítila se v naprostém bezpečí a mohla se úplně odevzdat, nechat vše volně plynout. Opravdu si celým procesem plně projít, nechat vše, tak, jak má být.
Po pravdě neumím a ani nerada sdílím své vnitřní pocity a pak ještě k tomu je vyprávět před 20 cizími lidmi ? To si snad děláte snad srandu ? Bylo to pro mne velmi náročné.
Když na mne přišla řada při předání "mluvící sošky", všechny obavy a strach mluvit a sdílet své pocity před tolika lidmi byly najednou pryč. Bylo to skutečně poprvé, co jsem vnímala obrovskou podporu a nádhernou vzájemnou energii od všech přísedících. V tu chvíli jsem věděla, že můžu říci cokoli. Skutečně to, co cítím.
Po MD jsem udělala některá rozhodnutí a přibyly i další změny v mém životě. Otevřely se mi nové myšlenky. Žiji a vážím si každé chvíle či minuty ve svém životě! Skvělé místo na propojení s Matkou Zemí. Děkuji, děkuji, děkuji !!! : )

Ještě jednou děkuji s velkou pokorou a vděčností Alanovi a jeho senzačnímu teamu !!!

Hanka (zdravotní laborantka )

MD / RC

Matri dýchání mi představil Alan na jedné z našich konzultací. Nepochybovala jsem o jeho absolvování, věděla jsem, že dělám správně pro sebe.

Trápilo mě v mém životě spoustu věcí. Rozchod, rozpad rodiny, špatné vztahy kam jsem se podívala, divná práce, otrávenost, podrážděnost, negativita, divné dětství, všechno divné, nijaké, deprese, hrůza, „vopruz“ ... Nevěděla jsem vlastně kdo jsem. Nebylo mi se mnou vůbec dobře.

Věděla jsem, že je se mnou NĚCO špatně a touha po zjištění, co to špatné je, mě dovedla k Alanovi – k maitri – k rekonekci – ke konzultacím.

Již během pár konzultací s Alanem se mi začínali postupně odkrývat karty mého života a životní situace a momenty začaly do sebe zapadat, dávat smysl, dosavadní život se pro mě začal stávat hmatatelným, lépe uchopitelným, již ne tak bolestivým. Začala jsem pomalu identifikovat sebe.

Myslím si, že právě Maitri dýchání v kombinaci s rekonekcí a s konzultacemi tento můj proces hojení a znovu nalezení sama sebe dost urychlil.

Maitri dýchání mě bavilo a byl to pro mě jedním slovem zážitek. Pocit brnění rukou a nohou až do samotných konečků prstů, vibrace a pocit horka po těle, pocit ohýbání a kroucení a deformování prstů. Euforický pocit příchodu na svět, vzrušující vibrace sexuální energie v podbřišku, mírumilovné plutí na vlnách euforie a spokojenosti, pocit odcházení "zla" z těla ven...

Toto se dělo během maitri dýchání. Ovšem teprve změny, které jsem začala na sobě zpozorovávat cca dva týdny po maitri, byly to TO !! Magické úžasné úchvatné husí kůže život , to co nejde vidět ale to co je cítit nejde koupit!!! ...a já věděla, že nastaly díky maitri.

NAJEDNOU....:) jsem se začala cítít žensky, smyslně, romanticky, mateřsky...jistě, sebejistě.

Najednou...:) jsem si uvědomovala svoji roli ve vztazích s druhými – blízkými. Cítila jsem zahojení ran v mém vztahu k mužům.

Najednou...:) jsem si začala užívat vztahu s mým synem. Vím, kdy ho pochválit, pohladit, povzbudit, samou láskou „umačkat“. Najednou i jemu začalo na tomhle světě být líp a jiskří mu oči :)

Najednou jsem začala mít chuť tancovat.

Najednou jsem se začala cítít neuvěřitelně uvolněně, lehce, v jakékoliv společnosti. Především však ve společnosti mužů. Umět se opravdově uvolnit jak s mužem na večeři, tak s mužem v posteli!

Najednou jsem začala cítit a rozpoznávat svoje skryté potenciály a talenty a více jim naslouchat. Najednou mi začala jít práce od ruky :)

Za mě přeci supr!! :) Doporučuji Maitri i Alana!

Michaela (manažerka / podnikatelka)

... Vše přišlo neuvěřitelně rychle, ještě jsem ani nezačala dýchat a už jsem cítila jak mi brní ruce a začínají se mi deformovat prsty (říkala jsem si, wow to neni možný, takhle rychle...), nedokázala jsem vnímat co říkáš, jen jsem tě v duchu "popoháněla", abychom už začali dýchat a já mohla rozjet celý proces :-) Cítila jsem v sobě spoustu emocí, v ten moment jsem je nebyla schopná identifikovat - a ani teď ne, možná strach, vztek, lítost.... spoustu dalších... Všechny se ve mě mísily a snažily se najít cestu ven z mého těla.

Brečela jsem a snažila se je ze sebe nějakým způsobem dostat... Poté na chvíli vše povolilo. Začala jsem se svíjet ve spacáku, měla jsem pocit, že mě něco drží k podložce, v ten moment jsem si říkala - co se to děje? Jak kdyby si každá emoce hledala skulinku jak se dostat ven. V tu chvíli mi od břicha směrem dolu a směrem nahoru projela exploze a tlaková vlna prostoupila celým mým tělem a hnala neuvěřitelný nával energie nahoru, ven z mého těla, který odcházel v podobě zvuku a já začala křičet. V ten moment jak kdyby se povolil ventilek a všechno šlo pryč. Byl to tak úžasný a uvolňující pocit. Nikdy před tím jsem si nedokázala představit, že bych šla třeba do lesa a začala spontáně křičet :-))) Ale Super, stálo to za to! Napadlo mě, že asi ruším lidi kolem sebe. Ale v ten moment mi to bylo úplně jedno ;))) Pak přišlo neuvěřitelné uvolnění, měla jsem pocit bezpečí, jistoty a vděčnosti k vám a ke všemu kolem. Schoulila jsem se do klubíčka a cítila hluboké uvolnění. Paráda :-)

Přišlo mi jak kdybych si prošla konečnou fází porodu - v ten moment jak jsem se svíjela. Ale třeba je to jen moje fantazie...Nevím jestli si to pamatuješ, už je to přece jen docela dlouho :-)

Alane, ještě za jednu věc jsem Ti chtěla moc poděkovat. V pátek ve Sweatlodge před třetí fází - léčení jsem vyslovila menší modlitbu nebo spíš přání, ke své kamarádce a její cestě k udravení a k sobě samé. Vzhledem k tomu, že jsem seděla blízko tebe jsem zaslechla jak prosíš za vyslyšení všech motliteb a uzdavení zmíněných lidí. Překvapilo mě to a zároveň moc potěšilo. Za to velké DÍKY!

Karolína (ekonom)

Ležím ve spacáku, kolem mě je spousta krásných lidí, kteří stejně jako já hledají samy sebe. Alan zahajuje meditační část. Klidným hlasem nás naviguje... Místy mu dobře nerozumím, ale to je tou mojí polo hluchotou. Snažím se prodýchávat každou čakru a čekám, až moje rychlé dýchání začne fungovat. Spouští se indiánská hudba. Hluboký chant medicinemana mě směřuje mé dýchání, ale mám strašný strach. Strach že to nebude fungovat, že usnu a že mé očekávání hlubokého zážitku se nenaplní.

Pomalu driftuji někam mimo čas a prostor. Snažím se udržet v rytmu dýchání a zároveň se uvolnit. Čekám, že teď už to musí přijít. Mravenčení v nohou a chlad jsou zatím hlavní příznaky. Jsem na místě a zároveň někde jinde. V prostoru plném hvězd. Černo černý prostor s množstvím malých světlých bodů miliardy světelných let daleko. Slyším výkřik. Jsem zpět v Jelením sále a slyším dýchání ostatních. Sakra. Tak takhle to asi nefunguje. Opět usilovně dýchám a pomalu se opět propadám do tmy. Další výkřik a jsem zase zpět. Ach jo. Asi jsem odsouzený k tomu, aby ten hlavní prožitek byl „jenom“ jako sitter. Říkám si, že i tak to byl neuvěřitelně silný zážitek, tak co. Je mi strašná zima a zapínám si spacák až nahoru. Najednou cítím na sobě několik rukou. Tlačí na mnoha místech. Rozepínají spácak a dotýkají se mě. Na prsou, na břichu... Bolí to, moc to bolí, chce se mi křičet smluvené heslo STOP, ale nejsem toho schopen. Po chvilce ruce odcházejí. Je mi zima, ale lépe. Ani nevím, jestli se mám dále snažit. Asi to už nemá smysl.

Přes to se snažím začít dýchat. Mravenčení a pálivý chlad se objevují v nohách. Dýchám dál a chlad jako pálivá jasná koule se posunuje ke kolenům. Aha, tak takhle se to musí. Prostě to budu pumpovat nahoru. Snažím se, seč mohu. Pálivá ledová koule stoupá vzhůru. Už je v žaludku, už je u srdce. Dýchám jako astmatický bernardýn. Už je u ramenou. Najednou vidím kolem sebe jasná světla. Letí kolem mě nahoru, někam dál. Moc je chci následovat. Vidím, že jdou někam do světla. Chci tam také. Nikdy jsem nic nechtěl více. Najednou se znovu objevují ruce. Drží mě za ramena, stlačují dolů. Kolem mě mí zářiví bratříčci se derou dopředu. Já jsem na místě a nemohu dál. Mám hrozný vztek. Po tvářích mi tečou slzy vzteku. Ruce stále drží. Vztek nahrazuje zklamání. Totální, hluboké zklamání. Pláču. Pláč přináší úlevu, ale i odhodlání. Tlačím dál. Ruce stále drží. Slyším hlas (asi Alan) který mi říká, ať tomu dechu dám i sílu hlasu. S výdechem začínám i rezonovat hlasivky. Je to takové to guturální zpívání. Cítím fyzické vibrace, a ty se od hlasivek postupně rozšiřuji do celého těla. Připadám si jako vibrační deska, nebo spíše ponorný vibrátor uprostřed tuhnoucího betonu.

Dýchám víc a víc a vibruji. Pomalu cítím, jak sevření povoluje. Ruce, které mě drží, se mění na andělské, které mě podporují, abych nesklouzl zpět. Proč jsem to jenom před tím nechápal? Strašně pomalu se posunuji vzhůru. Cítím, že je přede mnou jasné světlo. Nevidím ho, spíše cítím stíny, které jsou jasně definované světlem. Černý tunel, ve kterém jsem byl uvězněný, pomalu nabírá nachovou barvu a objevují se v ní záblesky světla. Strašně pomalu s nekonečným úsilím se deru dopředu. Nach přechází na světle fialovou a ta se pomalu mění na mlhavě šedou. Jasné záblesky pokračují. Uprostřed šedi se objevuje jasné světlo. V něm je jakýsi obrazec. Pomalu nabírá tvar postupně se měnícího obličeje. Pohlcuje mě pocit neskutečného štěstí. Vím, že se dívám do tváře samotnému bohu, tomu s mnoha tvářemi ale stále stejnému, jedinému. Po tvářích mi kanou slzy štěstí. Vím, že jsem hoden jeho pohledu a to mě naplňuje štěstím a úžasem. Pomalu sklouzávám zpět do fialové tmy, tentokráte pln míru a štěstí.

Nevím, jak dlouho jsem v prázdnotě. Procitám a chci zase začít dýchat a znovu zažít ten pocit. Rozjíždím dýchání, ale všechno moc bolí. Je mi strašná zima. Opět zapínám spacák až nahoru a snažím se být motýlí kuklou, jen aby mi bylo teplo. Dýchání strašně bolí a zebe. Nechávám toho. Vím, že nic většího stejně nemohu zažít. Obracím se na bok a chci už jen spát a spát, v tomto prostoru plném fialového světla. Najednou slyším nějaký hlas. Vůbec nevím, co říká. Postupně mi dochází, že je to Alan. Nechápu, co tady dělá. Pak to doklikne: Jsem zpět.

Postupně se probírám, snímám klapky z očí a mžourám do světla. Naštěstí se již setmělo. Srkám čaj z thermo hrnečku, je již vychladlý, ale i tak je to moc příjemné. Beru do rukou voskovky a snažím se neumělou rukou na papír zachytit esenci mého zážitku. Jak se moje neobratná ruka může vypořádat se setkání s bohem. I tak se snažím. Snad jsem to nějak zvládnul. Odkládám voskovky a přemýšlím, co to vlastně všechno znamená. Hledal jsem původ zloby v mém nitru a nalezl jsem milost boží. Jak jít dál? Vůbec nevím. Nevím jak to uchopit. Nevím, co si o tom mám myslet. Naprosto úžasný zážitek, ale jak mě to mění? Jak mi to pomůže rozřešit kam dál na rozcestí bez směrníků. Netuším. Ale vím, že o tento zážitek nechci přijít. Nechci, aby časem přešel jenom ve vágní vzpomínku nebo pocit. Tak alespoň vytahuji počítač a zaznamenávám své pocity. Nikdy jsem si deníček nepsal. Je to vůbec poprvé v životě co takovou věc dělám. Asi to tak má být.

G. (manažer)

Víkend na Vysočině na nádherném místě na kraji lesa, na mne udělal dojem hned od první chvíle, kdy jsem se tam objevil a rozhlédl se kolem sebe. Krásný starý mlýn, kolem kterého se točil potok a v dali byl jen zvuk vody a kohosi, jak štípe dříví na topení, jinak to božské ticho, které mne tam fascinovalo, mělo samo o sobě léčivé účinky pro mou duši.
Vše začalo už ten večer kdy, jsme šli do (lajcky řečeno) parní sauny, kterou předcházel a celou dobu provázel rituální odbřad dávných indiánských kmenů, kde jsem prožíval chvíle jak z jiného světa. Přívaly energie doprovázené aromatickou vůní bylinek, které se sypaly na rozžhavené kameny, přičmež jsme říkali modlitby a přání vycházejíc z hlouby našich duší.
Druhý den jsme navázali na stejně silné prožitky, které nás provázely během Maitri dýchání, což pro mne byl zcela nový zážitek, který měl obrovskou hloubku, a ze kterého mi nabíhají různé obrazy, symboly a myšlenky ještě tri dny po prožitém víkendu. Příběhy, které si tam každý z nás prožíval ač byly příjemné nebo nepříjemné jsme si mohli dovolit prožívat na plno, protože jsme měli jistotu, že tam nejsme sami a máme po ruce pomoc týmu, který tam byl jen a jen pro nás. Byli všichni úplně skvělí, zářil z nich klid a pochopení za což jim všem moc z celého srdce děkuji, že jsem mohl pracovat pod jejich ochranou a dozorem.
V průběhu celého víkendu a celé té dřiny, jsme se chodili občerstvit do chaloupky, kde jsme byli ubytovaní a kde nás nakrmili luxusní stravou, která byla velmi chutná a pestrá (p.kuchařce vzdávám hold a velký DÍK).
Na začátku jsem byl dost odtažitý od ostatních, ale společně strávené chvíle, které nás provázely celý víkend nás všecky velmi zblížili a nakonec jsem měl pocit, že to není fér, protože ten víkend uplynul velmi rychle a vůbec se mi nechtělo se vrátit do "realného" světa, který doprovází spousta stresu.
Tímto bych chtěl z celého srdce a obdivem poděkovat celému týmu, který se o nás tak skvěle staral a byl nám všem velikou oporou po celou tu dobu. DÍKY VÁM!!!

V. (terapeut)

...je to pro mě tak silné že to nedokážu najednou všechno v tu chvíli pojmout.
Když začalo dýchání ptala jsem se Šakti /pozn. Kundaliní šakti, tzv. Hadí síla/ jak ji mám pomoct, jak se zprůchodnit, řekla mi, nech to na mě, já se o to postarám, nebude to dlouho trvat.
V jednu chvíli jsem jsem úplně ztuhla, přišel ten známý pocit strachu že nemůžu udělat krok. V tom jsem za hlavou slyšela hlas: Nad tebou bdí všichni svatí, avšak pocítíš to až do morku kostí, ty kosti ucítíš však nenech se zlomit ...... vypusť vše ze sebe co máš, nechť vše plyne časem věků... Byl to laskavý hlas, bylo tam ještě něco o buňkách, to už si nevzpomínám. Chtěla jsem pouštět, ale nešlo to, pak jsem slyšela křik asi Zdenka a řekla si že fajn, že křičí za mě, pak jsem se zase rozhýbala.
Taky jsem si pro sebe ve sweatlodge přála být opravdovou ženou, tak jsem si nazvala ten pocit. V dýchání se mi dostalo ochutnat být v ženské energii, cítila jsem se silná, nedotknutelná, vlály mi vlasy jako nějaké bojovnici, byla to mocná, něžná síla. Cítila jsem se jako bohyně, v moudrosti a lásce. Nad muži, přesto v hluboké úctě pod nimi, neumím to přesně popsat. V životě se cítím být jako žena zranitelná, ale ta opravdová žena to ještě není, ani náhodou.
Ke konci jsem cítila stejný tlak na čele jako v sauně, dýchala jsem do toho ale nevěděla co s tím ani proč to je, pak jsem v sobě slyšela že je konec a že za mnou za chvilku přijdeš, ať tě vezmu za ruce a podívám se na tebe, že budeš vědět, nepřemýšlela jsem nad tím co, cítila jsem za tím něco posvátného nebo informaci kde jsem byla. No a pak už jsi tam byl, nevím jestli se mi podařilo vzkaz předat.
Pomalu se rozpomínám na další věci, ale jen v pocitu nebo slovu, které za chvilku zmizí a zase nevím.

V tom zmateném období před časem jsem šla třeba po městě a lidi co jsem potkávala byli všichni mrtví, ne fyzicky, ale jako bez duše, nebo oddělení od ní a takové zvláštní věci jsem vnímala, které střídala euforie ze života. Teď jsem se cítila klidná s jasnou hlavou tak jsem byla trochu překvapená, když jsem si vytáhla zas kartu se spirálou, ale zároveň cítila odvahu.

Ještě jsem ti chtěla říct že synovi Radimovi se hodně ulevilo, měl na vysvědčení dvě dvojky, z přiroďaku a dějepisu, mohl se to nadrtit, ale pustil to a byl s tím úplně v pohodě, nemá ty hysterické stavy a nechává se hladit a objímat.

Přeju tobě a Hance ať se brzy cítíte zdravě a máte krásnou dovolenou.

Katka (ekonom)

RC/MD

Alan Jarkovský hraje velmi důležitou roli v mém životě. Je to první muž, který ve mě vyvolal přirozenou důvěru v muže, první muž, ke kterému jsem byla zcela otevřená a bez zábran otevřela celé své nitro. Muž, který mě podpořil, když jsem myslela, že se rozpadnu na tisíc maličkých kousků. Jeho moudrost, hloubka pochopení, a srdce které umí obejmout všechno a všechny mi vytvořili půdu důvěry proto, abych se poprvé v životě uvolnila a prošla tmou, která se v průběhu naší spolupráce objevila, a ke které mě má intuice vedla celý život.

Nerozumíte proč se cítíte jak se cítíte... na nic konkrétního si nevzpomínáte, ale prostě něco uvnitř vás (intuice) vám říká, že něco není tak jak ma být, že je ve vás něco co vam nepatří. Chováte se způsobem, kterému nerozumíte, ztracíte vnitřní klid, cítíte se zahanbeni a nevíte proč. Máte strach, a neustalý pocit ohrožení a nevíte proč. Nedůvřujete a stavíte život na strachu, stále očekávajícím nebezpečí a obavách, že vás někdo zradí. Obecně je pro vás svět nebezpečné místo, což vám znemožňuje udržet si dlouhodobě pocit štěstí a dlouhodobý partnerský vztah.

Přijde čas, kdy se začnete ptát sami sebe... proč cítím strach a úzkost? Co ve mě vyvolává, přesvědčení, že mě ZAS někdo zradí? Přesvědčení, že být závislá na muži je nezbezpečné, protože on vás pak zradí, zklame, zneužije, zmanipuluje. Proto jsem se dřela celý život jako kůň, abych vše zvládala bez pomoci mužů a ostatních, až jsem se dostala do bodu, kdy jsem si sáhla na své dno fyzicky, psychicky, mentálně, duševně... v tu chvíli jsem si řekla “ dost!” a domluvila jsem si první setkání s Alanem. Věděla jsem, že abych mohla být jednou dobrou ženou mému muži a maminkou svému dítěti, musím rozumět nejprve sama sobě. Jedině tak nepředám žádné nezpracované emoce a energie svému dítěti a nebudu zatěžovat či ohrožovat můj partnerský vztah.

Většinu svého života jsem na sobě pracovala a odhazovala vrstvy “nánosů” (vzorců chování, myšlení, přesvědčení), které jsem na sebe v průběhu života nabalila a hledala spojitosti, abych viděla celou pravdu o tom kdo jsem. Kus cesty jsem opravdu ušla, ale k té nejhlubší pravdě mě dovedl až Alan tím, že se mnou prošel tou nejhlubší temnou vrstvou, o které jsem prakticky nevěděla, nepamatovala si ji...

Po půlroční intezivní práci, jsem objevila svou hluboko ukrytou pravdu. Pravdu o tom kdo jsem, a tím tak získala odpovědi na všechny své otazky. Prošla jsem s Alanem několika maitri dýcháními, reconnection a dalšími šamanskymi ceremoniemi. Pomocí těchto metod, jsem udělala za tak krátkou dobu tolik osobní práce, jako bych asi nezvládla za roky pravidelných tradičních terapií. Všechny tyto metody pracují s hlubším či rozšířeným stavem vědomí, ve kterém se skrývají odpovědi na veškeré naše otázky, reakce, emoce, pocity, a celkové porozumění nám samotným.

Bůh má tyto odpovědi připavené pro nás všechny. Říká se, že povolaných je mnoho, ale vyvolených málo. Vyvolenými jsou ti, kteří mají odovahu projít tmou, a jejich touha po pravdě a po opravdovém životě je větší, než jejich strach, lenost a pohodlnost. Po tom čím jsem si prošla, si s hrdostí dovoluji napsat, že patřím k těm vyvoleným.

Ano říká se, že Bůh je zážitek, zkušenost. Může vám někdo vyprávět o víře, ale pokud ji sami nezažijete, nikdy nepochopíte. Já to nazývám okamžikem, kdy se informace či slovo stane vaším tělem. Kdy už to nejsou jen slova co slyšíte, a která říkáte, ale už je to pocit a emoce uvnitř vašich srdcí.

Asi Bůh musí cítit, že to myslíte opravdu vážně. Že vaše touha být lepším člověkem sobě a okolí, touha po pravdě a opravdovosti, je tak veliká, že se dokážete vzdát těch malých věcí, na kterých tak slepě lpíte v důvěře, že Bůh má pro vás něco mnohem většího, co má pro váš život mnohem větší záměr. V tom okamžiku začne Bůh uzdravovat vaše srdce, a tím váš život.

Vždy pro mě byla pravda nade vše. Pro nalezení pravdy, jsem byla ochotna vzdát se svého komfortu, volného času, partnerských vztahů, všeho co mě odvádělo od mě samé, a tříštilo mě ven. Věděla jsem, že jsem v období, které nesmím minout, pokud chci vědet kdo jsem. Je to tento rok, kdy se vše co jsem v životě doposud dělala začalo sbíhat do tohoto roku a začalo to vše do sebe zapadat jako puzzle. A abych ty puzzle mohla složit, musela jsem si nastavit své osobní hranice a priority. Poprvé v životě jsem silně a nekompromisně postavila samu sebe na první místo. Respekt, úcta, pochopení, soucit a láska, kterou jsem k sobě začala cítit, rostla s každou na sobě odvedenou prací.

Ráda bych proto s vámi sdílela jeden ze svých nejsilnějších prožitků z posledního maitri dýchání, při kterém jsem procházela další temnou vrstvou a zbavovala se tak zamrzlých emocí, způsobených traumatem z dětství, které se objevilo v průběhu naší spolupráce s Alanem, a které můj obranný mechanismus celý můj život potlačoval, aby mě ochránil. Šlo o sexuální zneužívání v dětství. V průběhu všech vnitřních prací jsem přes veškeré nepříjemné emoce jako jako extrémní strach, úzkost, bolest, nenávist, vztek a agrese prožívala také silnou božskou lásku a nádhernou boží přítomnost. Silné napojení, které je těžké zachytit slovy. Všechny tyto cesty vnitřní práce, metody a terapie vnímám v tomto čase jako úklidovou práci uvnitř mé duše. Je to jako když jdete vyklidit starý dům, po někom kdo nedávno zemřel.

A ano jedna část mě zemřela. Byla to ta část mě, která žila v nevědomosti hluboko ukryté pravdy, na jejímž základě si postavila svůj život. Ta nová, která se ted’ rodí je ta, která ví, a která rozumí své podstatě. Bez ohledu na to jak těžké chvíle nastaly při vracení se do minulosti a postupném odkrývání celého traumatu, bylo velmi úlevné a osvobozujicí vidět celou pravdu, se kterou přišla ještě hlubší láska, soucit a úcta ke mě samotné. Vše najdenou začalo dávat smysl.

V okamžiku kdy mé tělo začalo poprvé silně reagovat na proces a došlo k uvolnění další vrsty energie, jsem měla jasnou vizi jak za mnou stojí Bůh a levou dlaní míří na mou hlavu a doslova ze mě vytahuje tu negativní energii. Lítala ze mě takovu rychlostí, citila jsem neuvěřitelné vibrace v těle a nejvíce v dlaních. Byl to tak úžasný okamžik, že jsem ležela v úžasu z celé té situace a skoro nedýchala. Druhou rukou Bůh mířil na Alana a posílal mu světlo a energii. Celé to tvořilo kruh. Bůh posílal energii a světlo do Alana, který seděl vedle mě na zemi a měl ruce na mém břiše a pomocí tlaků uvolňoval zamrzlou energii, kterou pak Bůh vytahoval levou rukou ze mě ven. Já jen ležela a vnímala vibrace po celém tele, cítila jsem tolik lásky, požehnání a bezpečí. Energii a světlo, které Bůh do Alana posílal, a které skrze Alanovi dlaně šlo přímo do mě, okamžitě zaplňovalo nově uvolněná místa. Místa, která byla dříve plná strachu, bolesti a úzkosti, okamžitě naplnil láskou a světlem. Po několika minutách to ustalo, a mé tělo se utišilo. První vlna skončila. Citila jsem příjemnou únavu a uvolnění.

V tu chvíli nás Bůh začal obcházet po mé pravici. Tak zřetelně jsem viděla jak se jeho šat vlní po parketách. Poklekl před má chodidla a položil na ně své dlaně. V tom okamžiku jsem cítila teplo, uzemění, klid a stabilitu. Poté šel po mé levé straně a poklel za mnou, chytil mou hlavu do dlaní a své rty přitiskl na mé čelo a řekl “ Vkládám do tebe moudrost mých slov a lásku, kterou obejmeš celý svět”.

V tom okamžiku se v mém těle začala vzdouvat další vlna, cítila jsem jak padám někam hlouběji. Narazila jsem na další temnou vrstvu - byla to černá emoce v břiše, která se podobala lávě, se kterou se pojila emoce nevolnosti, nechuti a odporu. V tom mi Bůh řekl, “pojd' hlouběji”. S respektem a zároveň s odvahou a vírou v léčebný proces, jsem jsem se uvolnila a pustila se s boží důvěrou a Alanovou podporou do další hluboké vrstvy tmy. S tím přišel silný záchvat fyzických pocitů a emoční bolesti. Mé tělo se svíjelo v křečích, kroutilo se, třáslo se, a v konečné fázi jsem propukla v silný pláč a křik, který snad šel z každé buňky mého těla. Bůh stále držel mou hlavu ve svých dlaních a stále opakoval “vítej doma dítě, vítej doma dítě”. Celá jsem se svinula do klubíčka...a pak když to vše ustalo povolila jsem celé tělo. Zavalila mě silná únava a já viděla jak mě vyčerpanou a bezvládnou odnáší Bůh ve svém náručí směrem ke slunci. V tom přišly slzy dojetí a lásky, kterou jsem v tu chvíli pocítila. Alan mi vysvětlil, jak je důležitá transformace těchto emocí, jinak v životě dochází ke znovusehrávání traumatické situace nebo nedokončených emočních témat v různých životních podobách a okolnostech.

Když jsme prošli sluncem, položil mě Bůh na jakýsi zlatý oltář a stal se tím sluncem. Za oltářem a za mnou stál Kristus a za ním nekonečný dav andělů. Vstala jsem a šla jsem od oltáře směrem proti slunci. Věděla jsem, že je čas vrátit se zpět na zem, do života. Ještě než jsem prošla sluncem, ohlédla jsem se a v tom okamžiku Kristus zvedl ruce a všechni andělé za ním zvedli svá křídla, jakoby na mou počest, že jsem zvládla boj, a že jim můžu důvěřovat, že jsem připravená na vše co mi život přinese. Pak jsem se podívala skrze slunce a viděla jsem samu sebe na zemi št’astnou a jak mám miminko. Cítila jsem se v bezpečí a milovaná. A plná důvery, že kdykoliv na zemi přijdou těžké chvíle, stačí se podívat do slunce (na Boha), a za ním vždy bude Kristus a dav andělů, kteří při mě stojí.

Poslední vhled byl už život na zemi... šla jsem pusitnou a za sebou vedla nekonečný dav lidí. Vedla jsem je pustinou ke slunci (Bohu), které bylo nad skálou (Kristus). Cítila jsem se unavená, vyčerpaná, bezmocná a bez sil. Jak můžu zvládnout všechny ty lidi přivést ke slunci (Bohu) sama? Přišlo mi to jako nemožné, nadlidský výkon. Když v tom jsem měla nutkání se otočit. Tak jsem se otočila a viděl jsem, jak každý jeden člověk, který jde za mnou, každý jeden, jde v doporovodu jedno z „mých“ andělů...nebyla jsem na to sama, šla jsem sice v čele, ale stále jsem za sebou měla všechny ty anděly, kteří mi pomáhali, a tím usnadňovali cestu pro každého jednoho člověka, který se vydal na cestu se mnou.

Byl to tak nádherný prožitek, kdy ležíte, vaše emoční a fyzické tělo se zbavuje starých negativních emocí, zatímco hlavou nahlížíte do nebe. Bylo mi krásně, požehnaně a láskyplně, že jsem z toho procesu nechtěla vůbec vyjít zpět do reality. Za poslední roky jsem prožila okamžiky plné boží přítomnosti, vhledy, symboly, prorocké sny... tentokrát to však byla nejsilnější a nejdelší boží přítomnost propojena s jasným obrazem Boha, jako by přítomnost a obraz splynuli v jedno.

Cítila jsem jak Bůh uzdravuje mé srdce a jakou sílu a odvahu mi dává tu situaci zpracovat a při tom nepřestávat vidět jak velký dar se za tím vším skrývá. Jak mi pomáhá od celé situace odstoupit a koukat se na ni objektivně. Cítila jsem z toho tolilk lásky, že mě někdo tak moc miluje a vidí mou celoživotní snahu a touhu objevit pravdu, a ted' mi pomáhá se s ní vypořádat tak, aby mě to nezničilo... Není to snad moment, kdy byl Kristus ukřižován, prožíval utrpení, ale zároveň s ním jeho Otec komunikoval a sděloval mu velikost daru a poslaní, které s tímto utrpením přichází?

V. (anonymně)

Na skupinové Maitri dýchanie som sa rozhodol ísť spontánne, bez dlhého zvažovania, po dobrej skúsenosti s RC. V deň príjazdu už pociťujem že som pri predstave sweatlodge na hranici mojej komfortnej zóny. Saunovanie a vysoké teploty nie sú úplne moja šálka kávy a keď občas, tak krátko. Napodiv mi nevadí zima pri príchode pred sweatlodge, je predsa len február, nie počasie na šortky a tričko, vonku ležia zvyšky snehu. Celý rámec v duchu indiánskych tradícií mi pomáha ponoriť sa do teploty a pracovať zo sebou. Môj zámer získať viac pokory, prijímať veci aké sú a zároveň získať silu ísť dopredu sa podivným spôsobom zmiešava s teplotou sálajúcou z kameňov. Pozorujem hru kameňov ktoré pri pokusoch sfúknuť horiaci céder sa znovu zapaľujú. Sfúknutie a vzbĺknutie, akoby neviditeľná osoba používala plynový zapaľovač a bavila sa. Vychádzam osviežený a posilnený zážitkom do februárovej noci v prepotenom tričku …

Ráno prichádza skupinové Maitri dýchanie. Rytmická hudba a energia miestnosti ma rýchlo vťahuje do iného priestoru. Rukami a nohami mi odhádzajú rieky energie ktorá sa uvoľňuje z tela. Akoby som mal v končatinách obrovské laná uvoľňujúcej sa energie. Snažím sa to vnímať, v rámci možnosti si to užiť, prijímať ako to beží a neriadiť. Dotyk ruky na mojom tele mi uvoľňuje ďaľšiu vlnu energie, prepadám sa do hlbín a melanchólie svojho srdca. Dakini plujúca na bielom obláčku v priestore mi vyjadruje svoju podporu. Cítim nekonečnú vďačnosť a vnútornú slobodu. Poobede si meníme role a ja mám možnosť sledovať, to čo je popísané ako vytvorenie bezpečného rámca. Je to veľký zážitok sledovať Alana a jeho team v práci. Uvažujem nad podstatou nami vnímanej definícii ľudskej bytosti.

K večeru sa ma zmocňuje únava, ale aj tak sa mi ťažšie zaspáva, telo mi pulzuje. Ranná meditácia rozvibrováva tichú melanchóliu môjho srdca, skupinové RC ma integruje, moje hviezdy a hviezdne priestory ma napĺňajú kľudom, vyrovnanosťou a radosťou. Záverečná prechádzka okolím, pred odchodom, prichádzam na kraj lúky na nej stojí kôň. Dýcha z neho sila, majestátnosť a pokoj. Nad lesom ticho krúži dravec a ladným kľudným letom všetko pozoruje. Až sa mi nechce odchádzať späť.
Som doma vyrovnaný a kľudný, mierne spomalený, stav podobný dlhšiemu meditačnému zásedu.

Na druhý deň ráno beriem do ruky svoj poznámkový blok na všetko, aby som naplánoval týždeň. Zastavujem sa na prázdnej strane s nadpisom 2016, kde som si chcel napísať ciele na tento rok. Bez dlhého rozvažovania píšem autenticita - byť sám sebou, sila - konať, ísť ďalej, objavovať, pokora - prijať veci ktoré neviem zmeniť a hľadať ich lepšiu stránku, sloboda - dovoliť si byť sám sebou a nie tým, akým si myslím že mám byť, poprípade čo očakávajú odo mňa iní. Zostať slobodný, silný a nezávislý v spojení zo sebou. Žiť podľa vlastných pravidiel. Dopĺňam niekoľko praktických maličkostí. Uvedomujem si, že práve začal Nový čínsky rok.

Ivan (IT specialist)

Nabídka na Matri dýchání mi přišla do mailu v době, kdy jsem se cítila vyčerpaná, utrápená, prostě na dně. Byla jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná, stála jsem před velmi těžkým rozhodnutím a neměla sílu se pohnout dál. Cítila jsem silnou potřebu pro sebe něco udělat, být chvíli sama se sebou, odpočinout si a hlavně najít sílu se dobře rozhodnout a jít dál dobrým směrem.

Nebála jsem se silného prožitku, nebála jsem se setkání sama se sebou, byla jsem odhodlaná jít do čehokoliv, co by mi pomohlo zbavit se věcí, které mě trápily a které by mi pomohly najít znovu svou energii. Věděla jsem, že s lidmi, kteří toto setkání vedou, budu v bezpečí. Celé setkání probíhalo na místě, které samo o sobě vyzařuje neuvěřitelnou pozitivní energii, je klidné a spirituální. Hned první večer mi ve sweatlodge přinesl prostor a čas pro zklidnění a přemýšlení, co ve svém životě již nechci, co potřebuji a co si přeji. Byla to moc dobrá příprava na Maitri dýchání, které probíhalo celý další den. Za ten den člověk prožije dva hluboké zážitky. Jedním z nich je niterné setkání sám se sebou, druhým je možnost být svědkem takového setkání u druhých. Obě části jsou zážitkem, který je nesdělitelný, a také nezapomenutelný. Je to setkání s celou škálou nejhlubších lidských emocí, které v nás otevírá porozumění, pokoru, vděčnost a lásku.

Je pro mě neuvěřitelné, že v prostoru, který sdílím s lidmi, které jsem nikdy nepotkala, za krásné hudby, uvolnění, hlubokého dýchání a bezpečného prostoru vytvořeného terapeuty, se dějí věci, na kterých by normálně člověk dřel měsíce, možná i roky. Během procesu Matri dýchání jsem cítila, jak mi brní celé tělo a cítila jsem, jak se propadám někam hluboko, jako kdybych plula vesmírem. Potom jsem začala cítit v oblasti kolen rostoucí černou pálivou kouli, která začala pomalu putovat mým tělem. Jak se pohybovala neuvěřitelně pálila, bylo mi na zvracení, brečela jsem, cítila hlubokou bolest….černá koule, možná spíš hmota, z těla odešla ústy. Uvědomovala jsem si, že ta koule je mé trápení, kterého se nemohu už řadu měsíců možná let zbavit. Poté, co zmizela, se mi nesmírně ulevilo, ale byla jsem úplně vyčerpaná. Cítila jsem, jak o mě během toho procesu pečuje terapeut a dodává mi energii proces dobře ukončit. Jak věděl, co přesně potřebuji, je pro mě doteď záhada, ale bylo to prostě neuvěřitelné a naprosto skvělé. Kéž by to takhle fungovalo i v životě! Pak jsem vyčerpáním usnula.

Poslední den jsme po meditaci měli možnost prožít reconnection. Vůbec jsem netušila, co mě čeká. Nikdy předtím jsem přenos energie nezažila, až tady na Maitri dýchání. Taky jsem si myslela, že tedy na mě něco takového nefunguje. Trochu mi tuto představilo narušilo už Maitri dýchání a reconnection pro mě potom bylo něco úžasného. Všichni jsme leželi v kruhu, měli zavřené oči a vstřebávali nádhernou pozitivní energii, která kolem nás proudila. Já tedy všemi buňkami, které v těle mám. Cítila jsem, jak se mi dobijí vybité baterky a bylo mi moc líto, když reconnection skončilo.

Z víkendu jsem odjížděla klidná a vyrovnaná, zbavená velké těžkosti a nabitá energií. Cítila jsem se zase silná a vím, kudy životem jít.

Jsem vděčná a moc děkuji za tento víkend Alanovi a dalším facilitátorům. Bez tohoto zážitku bych stále přešlapovala na stejném místě. Ještě jednou moc děkuji.

Daniela (lékařka)

Možnost zúčastnit se Maitri dýchání přišla, jak už to tak bývá, v pravý okamžik. Načasování a souběh okolností byl jednoduše geniální. Nesmírně si cením zkušeností, které jsem měla možnost prožít. Ať už dýchání samotné, tak i ostatní aktivity, byly (a stále jsou) pro mne velkou podporou. Pomáhají mi otevřít nový prostor pro žití.
Ohromně si vážím všech zúčastněných, s nimiž jsem skrze vzájemné sdílení mohla postoupit o kousek dál na cestě k vytoužené svobodě a souladu. Ze srdce děkuji všem za otevřenost, důvěru a laskavé přijetí.

Michaela (mikrobiolog)

Chtěla bych se s Vámi podělit o své zážitky na víkendu s Maitri.

Na akci jsem odjížděla s obavami a strachem z bytí se skupinou neznámých lidí a jejich pohledů a jejich případných soudů na mojí osobu. Jak to asi bude všechno bude probíhat, umět se uvolnit před ostatními, pustit emoce před ostatními, otevřít se před nimi a jmenovat mé problémy a pocity. No maximálně se tam někde zavřu a budu sama na pokoji, nebudu se s nikým bavit, nebo dokonce odjedu...:) . Už teď na mě ty předešlé věty působí jako jedno velké ustrašené sci-fi, když si je čtu a ani se mi nechce uvěřit, že jsem takhle mohla smýšlet :) Dnes jsem už ráda za to , že je to minulost...

Během víkendu na Vysočině jsem čelila všem těmto výše uvedeným výzvám. Bytí se skupinou mi pomohlo nechat jít především strach. Strach z odsuzování sebe sama a neustálé kontroly sebe sama působit dokonale před ostatními. Během víkendu jsem měla spoustu příležitostí se podělit s ostatními o svůj příběh, svůj proces transformace, o prožitky během maitri dýchání. Poznala jsem příběhy druhých ať již během příležitostné denní komunikace či při skupinových sdíleních. Toto sdílení bylo pro mě hodně obohacující, protože jsem přišla na to, že se mě skoro každý příběh někoho jiného taky nějakým způsobem týká, byl to pro mne uklidnující moment, určité potvrzení, že v tom člověk není sám, ale zároveň i obrovský euforický pocit být svědkem toho, jak se všichni ve skupině probouzíme a uvědomujeme si Život. Na začátku víkendu jsem si připadala neuvolněná, zatnutá a vystrašená. Nenucená a vlastně velmi uvolněná atmosféra na celé akci mi pomohla trochu roztát a trochu se otrkat, takže v neděli když jsem odjížděla jsem věděla, že mé počáteční strachy ohledně celé akce jsou už takřka hozeny za hlavu. Ale jak už to tak většinou mám, u Maitri a Reconnection, viditelné – pocitové změny a pokroky v každodenním životě u sebe pozoruji většinou vždy až s určitým odstupem času. Dnes třetí týden po akci a jedna A4 by mi nestačila....:) Takže jsem Vám jen chtěla přiblížit můj pohled na tento víkend a ráda jsem se s Vámi podělila o stručnější verzi mého nadšení! :-)

Michaela (podnikatelka)

...díky moc za provázení dýchacím procesem. Cítila jsem se hodně bezpečně a opečovaně... Nevnímám, že by mi něco chybělo - informace, prostor..MD jsem neměla předchozí zkušenost a ani jsem si dopředu nezjišťovala moc informací a zkušeností ostatních a vůbec to nevadilo. možná naopak.
Co se týká mého zážitku, asi to nejvíc vystihuje střídání světla a tmy. Ve "světlých " okamžicích jsem vnímala barevné obrazy - jako kdyby vesmíru. Taky si pamatuji vizi indický (asi) bohyně, jak má tři páry rukou (nevím, jak se jmenuje). U toho jsem prožívala pocity klidu, až euforie - z pocitu jednoty, nebo ne-samoty. A v těch temných chvílích jsem zažívala opak, pocit smutku, samoty. A boje za sebe samotnou - asi z toho mám ty namožený svaly :-). Moc si přímo z tohohle okamžiku nepamatuju. Ale teď vnímám, jak tu přetlačovanou moje tělo a duše potřebovali. Za to moc díky...Od neděle vnímám pocitově změnu - víc pevnosti a jistoty.
Každopádně MD s vaším provázením doporučuji :-)!

Lucie (psycholog)

...nezlob se, že jsem tu přislíbenou odezvu na MD tak nehorázně dlouho odkládala. Vlastně je to důsledek MD - protože jsem díky němu nastartovala svůj činorodý a tvůrčí jarní modus a také s úžasem pozorovala, jak odlišně po MD funguji já sama. To ale už zní jako výmluva - tak k věci:

Kromě kouzelného prostředí a vlídného přivítání s přátelsky naladěnými lidmi na mne hned první den silně zapůsobila sweatlodge. Miluji saunu a rituály kolem a způsob, jakým byla sweatlodge organizována byl podmanivý, mystický - navíc byl Velký pátek. Jenomže pak se swetalodge uzavřela, tma, žhnoucí kameny, bubnování a zpěv a ten uzavřený prostor a v něm spousta lidí ve mně vyvolal pocit, že nemám co dýchat a skoro paniku. Musela jsem vyburcovat všechny své psychické síly a použít svoji dlouholetou jeskyňářskou zkušenost a zklidnující hmat z reflexní terapie, abych to zvládla. Ta další kola už pak byla najednou jiná a užila jsem si je - ale ta krize prvního kola (pocit že nemohu ven a ten akustický vjem) a moje vlastní reakce na to všechno - mne opravdu zaskočily. Na druhou stranu mi to otevřelo oči a musela jsem si přiznat, že nejsem asi tak " v pohodě", jak si myslím. I to, že jsem se ocitla na velikonoce na tak magickém místě a dějou se mi podobné věci, asi taky nebude samo sebou.

Vlastní rituální příprava na MD druhý den mi připadala skoro úsměvná a nedovedla jsem si představit, jak by mne MD mělo ovlivnit a zasáhnout - ale najednou jsem se cítila velmi uvolněná a zklidněná. V prvním kole jsem dohlížela na svoji kamarádku. To, čím si v nedávné době prošla, mne vedlo trochu k obavám i ke zvědavému očekávání - jaká bude její reakce a jak se v MD projeví. Ale najednou jsem všechno pochopila - každý její pohyb mi byl jasný a srozumitelný. Viděla jsem i odlišné reakce lidí dýchajících lidí kolem a citlivou podporu všech dohlížejících. Byl to pro mne silný zážitek. Ale stále jsem nedokázala přijmout, že tak málo stačí k tomu, aby se člověk/ svůj mozek přeladil na jiné vlny, napojil se jinam a v tomto stavu si " vyřídil" vše potřebné, uklidil si ve svém podvědomí, ve svých emocích....

Ale přesně to se mi stalo. I ta karta, kterou jsem si tak pečlivě vybírala a nakonec vytáhla a hned bez váhání i díky ní dokázala pojmenovat svoji potřebu a zaměření MD - ačkoliv jsem je předtím ani moc nepromýšlela a nebylo mi do poslední chvíle jasné, na čem vlastně hodlám " pracovat". Bylo to skoro ohromující. MD byl pro mne vlastně velmi příjemný zážitek - pamatuji si jen velké uvolění, opadnutí tíhy, obav a až slastný pocit z doteků. A toto vše jsem si odnesla s sebou -ten sebevědomý klid a jistotu, že je vše v pořádku - v mém životě, v mém okolí, netřeba mít obavy. Netřeba mít neurotické výčitky, když nejednám podle přání a očekávání jiných, když nestíhám své vlastní ambiciozní plány...je to úleva. Ale to není vše - mým zadáním MD bylo snažit se víc sdílet svoje pocity, nepotlačovat je a nebýt jen neustále " v pohodě". A přesně ten " zázrak" ted žiju a v očích druhých čtu, že jsem možná míň "dokonalá" ale mnohem víc lidská a pochopitelná. A to mi mění vztahy i život.

Tak toto je moje vysvětlení Alane, proč považuji prokrastinaci své odpovědi za pozitivní věc pro sebe samu - protože před MD bys ode mne dostal reakci jistě vzápětí. Ctila bych ten svůj vnitřní tlak a tu povinnost Ti ji hned poslat. Chci Ti poděkovat za krásný zážitek, setkání s příjemnými lidmi i za to, jakým způsobem jsi MD a celý víkend vedl. Oceňuji ten "civilní" přístup i zcela přirozené zapojení rituálů - vše bylo velmi samozřejmé a příjemné (pořídila jsem si šalvěj). Pochopila jsem, že jsi velmi citlivý člověk, který má možná něco sám odžito ( i oddýcháno) i vzdělaný a zkušený profesionál. Moc Ti přeju, aby se Ti i nadále dařilo - děláš záslužnou práci. Není to tak, že bys sám jiným měnil život - ale dokážeš jim samým zprostředkovat zážitky a zkušenosti, díky kterým si ho pak (někteří) dokáží měnit sami. A ještě jedna věc mi imponuje - když jsem pročítala Tvoji profesní cestu. Jestli tomu dobře rozumím, hledáš spojení těch podivně striktně vymezených psychologických směrů - nebo možná se z nich snažíš vybrat pro své klienty ten správný individuální přístup. Ale takových vás, psychologů zase tak moc není - proč?

Přeji Ti vše dobré a totéž i magickému mlýnu. Ať se vám daří!

Srdečně Tě zdraví

Alena (lékařka, leader/manažer)

Maitri dýchání byl pro mě zážitek toho, že se občas nemusím kontrolovat a bát se toho, čemu nerozumím. Nemusím se sebe bát, i když jsou ve mě neznámé věci a síly. V prostředí, kde jsem se cítíl bezepčně a s lidmi, kteří mají s podobnými věcmi zkušenost, jsem se bez velkých obav prostě nechal být a svěřil se procesu. Nechal jsem se překvapit. Kupodivu jsem neobjevil nic strašlivého, dýchání mě nabilo neuvěřitelnou energií a já prožíval něco jako parádní dance-party, jako bych jel na drogách. A přitom moje vědomí nebylo zatemněné. Jen jsem PROŽIL, že kromě vědomé racionální mysli, jsou ve mě i další části, o kterých vím strašně málo. Nejsem věřící člověk, ale přišlo mi, že jsem se dotkl něčeho, co mě přesahuje, a zažil radost z toho, že se vůbec nemusím bát, protože TO něco je tu bez ohledu na to, co si o tom myslím a jestli to uctívám, zatracuju nebo cokoliv. Myslím, že TO je život.

Jiří (psycholog)

MD / RC

Víkendová akce s Maitri dýcháním ke mně přišla poměrně náhodou na cestě mého osobního rozvoje.

Ješte nyní (cca deset dní poté) mi některé věcí docházejí: prostě skvělá akce,výborně připravená, kouzelná atmosféra místa, nadšení lidé týmu a krásní zúčastnění. Každá část dní víkendu měla svůj jedinečný smysl, který byl zakomponován do širšího celku.

Páteční večerní část jsem nejprve chápal jako lepší saunu (kterou nemám rád), záhy jsem pochopil, že vše již začíná…, teplo, vůně bylinek , bubny, ….tělo a mysl se bránily, měl jsem pocit že to nevydržím, ale pak jsem přibývající kola (celkem čtyři) už zvládl lépe, vč. koupání v listopadovém potoce, energie byla nastartována, proces začal.

Vlastnímu dýchání předcházelo společné potkávání a sdílení pocitů a všeho se zúčastněnými lidmi kolem.

MD byl nepopsatelný zážitek. Možná díky mé minulé zkušenosti jen s dýcháním, jsem tentokrát “spadl“ do akce naplno. Dotyky rukou mne jakoby nutí se odpoutávat od něčeho svazujícího, bojuji s provazy které mě zabraňují v letu, cítím se jako raněný černý orel nad válečnou krajinou, plnou ohně a dýmu, vše trvá až do okamžiku volného nadechnutí a pokračuje v nespoutaném letu bílého ptáka nad krásnou zemí. Pokračování je jako další díl proti času. Jsem jako voják s helmicí, prožívám náhlý, neuvěřitelný smutek, pláč, vztek, otázky jako proč zabíjet pro můj život.., vše se najedou mění v prostup skrze nějakou zeď v krásné pocity...

Toto se odehraje ještě jednou. Pak je vše odváto a už jen pluji na oblacích a pozoruji…

V roli sitera, jsem si užíval mumraj lidí týmu podporujících procesy dýchajících i reakce ostatních, hudba zní, je to jiná, dle mě důležitá část dýchání.

Vše gradovalo poslední den, ranní meditace a následné reconnection, ležící kruh a krásná energie, která zaplavuje vše. Bylo možno plavat s delfíny v moři i šplhat na vrcholy skalnatých hor... Vše potom jsem šel vstřebat do ticha přírody v okolí a pak sdílet s ostatními.

Celková atmosféra se těžko popisuje slovy, díky Alanovi a všem z týmu, a hlavně skvělé partě, která se sešla.

Luboš (podnikatel)

Pokud budu zcela upřímný, nevěděl jsem co mám od těchto 3. dnů čekat. Nevěděl jsem, zda se účastit, zda to bude pro mě a zda mi věnované 3 dny něco přinesou. Zkrátka mě přepadla nejistota, strach a obavy z neznámého. Musím však říci, že takovou pecku jsem nečekal ani v nejdivočejších snech. Otevřely se mi zde dveře do spirituálního světa i do nitra své vlastní osobnosti.

Akce byla výborně zajištěná po technické stránce - čisté a příjemné ubytování, výborná vegetariánská strava, dobrá dostupnost a hlavně nádherná "svatyně", kde probíhaly meditace a společné sdílení zážitků z meditací.

Pokud budu hovořit o obsahu, tak celá akce příjemně gradovala od začátku do konce.

První den byla sweatlodge (indiánská sauna), kde jsem si uvědomil a zažil spojení ducha a těla. Prožil jsem zde nezapomenutelné niterné zážitky, šáhnul jsem si na svoje duševní i tělesné limity a zažil i neskutečné blaho při závěrečém ochlazení v nedalekém potoce. Cítil jsem, že mé motlidby (má přání) zde mají o dost větší sílu a věřím, že dojdou k naplnění.

Druhý den bylo na programu Maitri dýchání. Jako první jsem byl v pozici sittera, tedy jakéhosi ochránce/podpory dýchajícího. Úvodní meditace od Jyoti byla neskutečná, pak začala hrát šamanská hudba a já na vlastní oči viděl, jak se dýchající dostávají do hlubšího a hlubšího stavu změněného vědomí. Viděl jsem, jak prožívají vnitřní emoce a jak na to reaguje jejich tělo navenek. Přišlo mi to neuvěřitelné až trochu strašidelné. Když se však kolegové nakonci probrali do bdělého stavu, byla na jejich tvářích vidět radost a úleva. Jako by špatné věci odhodili během Maitri dýchání a probudili se jako duševně čistá nemluvňátka. Úžasný pohled. Odpoledne jsem se pak stal sám dýchajícím subjektem a zažil jsem nevím přesně co. Bylo to jako dotyk nějaké božské energie. Cítil jsem mrazivou a zároveň příjemnou vybraci ve vnitřnostech, prstech rukou i rameni, které mám delší dobu špatné. I přes zavřené oči jsem viděl tančící geometrické obrazce a cítil uvolnění, jako dlouho ne. Neměl jsem sice vnější projevy, ale i těch vnitřních bylo dost, takže mi to nevadilo. O hladký průběh se starali velmi zkušení průvodci Alan, Klára a Jirka a bylo vidět, že vědí co dělají. Měl jsem velmi bezpečný pocit. Dýchal jsem poprvé, takže jsem byl nadšený, že se mi podařilo nakouknout pod pokličku svého vědomí a těším se, že příště do svého podvědomí nakouknu ještě mnohem více.

Třetí den byla úžasná ranní meditace na 4. čakru, která trvala cca 45 minut, ale mě to přišlo jak 15. Obrovsky jsem se uklidnil a naladil svou mysl a tělo na Recconection. Tato skupinová záležitost mě pak utvrdila v tom, že vesmírná energie opravdu funguje. Cítil jsem střídavě teplo a chlad, cítil jsem brnění v rukou a nohou, byl jsem v bdělém polospánku. Moc mě to bavilo.

Tuto akci bych doporučil každému:

kdo chce poznat svou duši a nahlédnout do svého podvědom
kdo cítí potřebu vědět víc o tom, jak funguje jeho mysl, tělo a svět okolo něj
kdo cítí, že nejenom materiálním zabezpečením je člověk živ a chce pochopit proč a jak
kdo se nebojí poznat sebe a udělat pro sebe něco opravdu dobrého

Mnohokrát díky za pozvání!

Radim (podnikatel)

Po prožitém MD se cítím více propojená sama se sebou a s přítomným okamžikem, mám dojem, že dokážu být více chápavá pro některé situace, aniž bych u nich přemýšlela nad něčím jiným, nebo byla někde v budoucím čase bytí. Na MD dýchání jsem jela proto, abych strávila čas sama se sebou, věnovala ho jen sobě a přitom třeba i objevila nový rozměr mého vnímání, nebo vnímání světa obecně. Toto všechno se mi splnilo, celý víkend byl úžasný, místo kouzelné, profesionální vedení Alana skvělé a prožila jsem něco, co ještě budu nějakou dobu vstřebávat, byl to těžko slovy popsatelný zážitek.
A to jak v roli dýchajícího, tak v roli sitra... Když jsem dýchala dostala jsem se do zvláťního stavu vědomí, který se mi těžko popisuje, ale bylo to jako cestování v jiných galaxií svojí vlastní hlavy... V roli sitra bylo dechberoucí pozorovat jak to na lidi působí, celé dýchání bylo takovým fascinujícím rituálem.
Kombinace místa a profesionality, s kterou byl celý víkend pojatý, byla úžasná. Ráda bych se tam zase vrátila.

Tak snad to takhle je srozumitelné a slovo sitr se píše takhle a ne angličtěji... :)

Ať se ti moc daří, to co děláš je úžasný, seš pro to jak stvořený... :)

Snad ještě někdy naviděnou...

Doubravka (ergoterapeut)

Mé první MD proběhlo na podzim koncem měsíce listopadu. Jela jsem na přání mého manžela, který byl o měsíc dříve a vrátil se plný krásných dojmů a klidu.
Mým záměrem bylo vyklidnit se, mít čas pro sebe, zastavit se a uvědomit si, kde jsem a kam bych chtěla směřovat.
Zrekonstruovaný mlýn na Vysočině je přenádherné místo plné přírody a zároveň vkusu. Od pátku do neděle měl Alan přesně naplánovaný program, který hezky koncepčně zahříval naše srdce a mysl. MD jsem mohla zažít jak z pozice dýchajícího, tak z pozice tzv. sittera neboli přísedícího pomocníka u dýchajícího. Oba zážitky byly úchvatné a nedá se říci, že jeden či druhý byl lepší či kvalitnější. Při MD jsem si uvědomila, jak je dobré se zastavit, pracovat na sobě, na svých pocitech, vnímat je, nejet na plné obrátky bez cíle. Také jsem viděla lidi okolo mě, kteří se vydali touto cestou a moc jsem byla za ně ráda, že na sobě pracují. Někomu se hroutí manželství, někomu práce, někdo by rád učinil změnu a tuto změnu jako velkou podporu lze najít v MD. Velký dík patří Alanovi, jeho kolegům, jak radostně a s láskou lidem navrací co někde po cestě ztratili.
Byl to pro mě velký zážitek. Děkuji!

Cecilie (designérka)

Před víkendem na Vysočině (o kterém budu psát na následujících řádcích) jsem absolvoval jedno Holotropní dýchání u pana Vančury a jedno Maitri dýchání v individuálním formátu s Alanem. Obě tyto zkušenosti se odehrávali výhradně na tělové rovině prožitku a ikdyž je teď s odstupem času vnímám velice pozitivně a jako nezbytné pro zpřístupnění dalších úrovní ve svém vědomí, bezprostředně po nich jsem se cítil trochu zklamaný. Jednak to přičítám svým očekáváním a zároveň i obavám, které jsou úplně zbytečné (ikdyž jsem se jich pořád úplně nezbavil :D) jelikož jsou v nás mnohem inteligentnější mechanismy, než je naše ego, které nám může bránit otevřít se léčivé sílé těchto mimořádných stavů. To bude asi i důvod proč jsem na víkend na vysočinu odjížděl se smíšenými pocity.
První večer nás čekala sweatlodge (indiánská sauna). Nádherný rituál, který byl skvělou předehrou pro dýchání, které se konalo následující den. Ačkoliv sálající horko chvílemi bylo pro mne nesnesitelné, tak vědomí, že jsme v tom všichni společně mě pomohlo to vydržet až do konce. Za doprovodu krásných písní, které Alan zpíval (a později my všichni) jsem si dovolil nechat si své zábrany odpočinout, uvolnit svou mysl a na chvíli zapomenout na obavy z dýchání. V noci jsem toho moc nenaspal, díky chrápání mých spolubydlících :D a tak jsem před akcí nebyl úplně v nejlepší náladě. Dýchalo se v nádherném "jelením sále" ze dřeva a já si uvědomil, že lepší set už si snad ani nemohu přát a mé odhodlání něco zažít vzrostlo.
Můj prožitek bych rozdělil asi na tři části:
První část se stejně jako mé předchozí dýchání odehrávala na tělové úrovni. Po meditaci začala hrát hudba na plno a já začal zhluboka dýchat a ruce se mi zkroutili do spastických reakcí. Snažil jsem se situaci neanalyzovat (ikdyž se mi to zprvu nedařilo) a nějak to “prodýchat”. Bolest nebyla tak velká jako minule a po chvíli za mnou přišel Alan. Začal mi dávat různé protitlaky, podporoval proces a já se mohl vyřvat. Po uvolnění zároveň přišlo uvědomění, že se celý prožitek snažím neustále hodnotit a že budu muset začít dělat něco trochu jinak. Začal jsem znovu dýchat naplno a vše co se mi honilo v hlavě prostě přijmout a v ten moment začala druhá fáze mého prožitku.
Najednou jsem se propadl mimo prostor a čas a moje vědomí začalo expandovat. Dostavil se pocit jednoty, jako kdybych mohl obejmout celou zemi a já se rozplýval a ta část mého vědomí, která zůstala v sále byla fascinovaná a dojatá ze znovuobjevení nové části sebe sama ke které za normálních podmínek nemá přístup. Po nějaké době jsem z onoho stavu vystoupil a vzpomněl si na Alanova slova, že náš dech je jako plyn v autě a že s jeho prohloubením můžeme celý proces víc podpořit. Znovu jsem se tedy rozdýchal a znovu propadal a tohle se opakovalo několikrát. V pár chvílích jsem měl pocit, že jsem v šamanském kmenu v právě probíhajícím přechodovém rituálu a úžíval si jízdu na vlně transovní hudby.  Třetí část mého prožitku začala v moment kdy za mnou přišla Klára a objala mě. Pocítil jsem štestí a smutek v úplně syrové bazální formě a uvědomil si, že mi po tvářích tečou slzy. Hudba se zklidnila a já brečel radostí a smutkem zároveň a pociťoval jednotu a mateřskou nepodmíňenou lásku. Mé vědomí se začalo vracet a já si vychutnával každý tón božské hudby. Po “nakreslení” mandaly jsem šel rovnou na procházku do krásné přírody a uvědomil si nespornou výhodu dýchání na Vysočině, kterou představuje ideální prostředí na integraci celé zkušenosti.
Jelikož změněné stavy vědomí studuji už delší dobu a hraju si s myšlenkou, že by do budoucna mohly ovlivnit i moji profesní dráhu tak role sittera, která mě čekala odpoledne byla pro mě možná stejně důležitá jako samotné dýchání. Pozorovat proces z venčí byl neuvěřitelný zážitek a práce Alana a dalších facilitátorů a jejich schopnosti vycítit co kdo kdy právě potřebuju mě fascinovala a fascinuje.
Poslední den mělo přijít reconnection. Metoda o které jsem si předem nic nezjistil (což je v mém případě něco neslýchaného) a tak jsem se nechal překvapit co se bude dít. Najednou jsem začal mít pocit lehkosti, otevřenosti a naprosté relaxe jak těla tak mysli.
Na závěr bych ti chtěl ještě jednou poděkovat. Delší dobu jsem hledal bezpečný prostor, kde bych mohl očistit brány svého vnímání a ty ho poskytuješ s nadstandartní dávkou a jseš ochotný odpovídat na mé všetečné a občas předimenzované otázky.
Maitri doporučuju lidem, kteří chtějí poznat větší celek sebe sama a propojit se s tou částí vědomí na kterou jsme už v dnešní “krásné nové civilizaci” skoro úplně zapomněli.

Michal (student)

Troufám si řici, že dýchání pro mne bylo (je) nejhezčí zážitek v mém životě. Nezažila jsem něco tak intenzivního.
Tento zážitek se nedá popsat slovy, ale alespoň se pokusím.

Prošla jsem si vnitřní bolestí. Emoce zahrály svou roli.

Vždy jsem myslela, že mám v sobě mnoho bloků, ale to všechno se nahromadilo v jednu ohromnou bolest.
Byl to pro mne takový očistec, shodila jsem tu bolest ze sebe.
Hned poté jsem se cítila, jako kdybych mohla více dýchat, lépe se nadechnout.

Pokud se zajímáte o Maitri dýchání, ale stále se rozhodujete, protože z toho máte spíše strach.
Mohu vám řici, že strach je opravdu pouhý pocit, který lze snadno překonat. A vůbec za to nestojí, abyste kvůli němu odložili tento důležitý krok ve svém životě.

Aneta (student)

MD/RC

K Alanovi jsem se rozhodla objednat protože jsem cítila jakési vlastní vyhasnutí, ač jsem žila celkem spokojeným životem. Vzhledem k tomu, že jsem neprožila úplně jednoduché dětství, muselo v mém nitru být něco skryto, protože jsem cítila, že se v osobním životě neposouvám dál. Rozhodla jsem se tedy na sobě pracovat, především na svém sebepoznání. A zvolila jsem toho pravého člověka, kterému plně důvěřuji, Alana.

Absolvovala jsem maitri dýchání. V průběhu jsem si prošla různými stavy - přišly slzy, strach, zimnice, radost, chtěla jsem tančit a zpívat. Viděla jsem slunce, oheň, les - vše, co mi přináší energii a cítila jsem jakoby ze mě něco odešlo. Na závěr do mě pronikla radost, teplo, energie a dojem, že lítám. Tyto pocity jsem si také odnesla.

Obdobný zážitek mi přineslo také reconnection, z něhož jsem odcházela nabitá energií s úsměvem od ucha k uchu a tělo mi celé vlálo, byla jsem jak opilá. I při tomto procesu jsem viděla světlo, barevné skleněné tabulky, vír, brněly mi prsty, zároveň lítaly a nemohla jsem s nimi pohnout. Tělo jsem měla sevřené a mohla volně jen dýchat, při dalším pokračování jsem zase cítila uvolnění a spíše fyzický průběh.

Šárka (produkční)

Maitri dýchání i ostatní léčivé rituály byly pro mě novým a velmi intenzivním zážitkem. Pomohly mi udělat další kroky na cestě k poznání sebe samé i povahy života obecně. Odkryly se mi nové dimenze lidského bytí a to sebou přineslo zajímavá témata ke zkoumání. Měla jsem možnost být ve spojení se svojí ženskou podstatou, vnitřní energií a zažít stav nespoutanosti a časové i prostorové neohraničenosti. Všechny procesy byly dobře ukotvené a tím i bezpečné. Důvěrnou atmosféru dotvářel sehraný tým zkušených a citlivých lidí. Velmi si této zkušenosti cením a děkuji celému týmu za její umožnění.

Zuzana

Ze samotného MD, tak z celého víkendu na Vysočině mám hluboký zážitek a silné vzpomínky. Víkendu s MD jsem se rozhodl zúčastnit v rámci osobního rozvoje, sebepoznání a v důsledku převratných věcí, které se mi v mém osobním životě v poslední době dějí a já neznám odpověď proč. Nejsem člověk, který by byl příliš spirituálně osvícený, a toto bylo moje první takto hluboké setkání. Především chci poděkovat Alanovi a jeho kolegům, že mi toto umožnili. Celý víkend byl neskutečně skvěle připravený a každá část, ať už páteční sweatlodge, sobotní MD a nedělní reconection měla své kouzlo a smysl.

Těch zážitků a pocitů, je strašně moc a těžko se mi i slovy druhému předávají. Samotné maitri dýchání je pro mě zcela něco mimo mé dosavadní chápání. Nejprve jsem se nemohl úplně odpoutat a dostat se do " jiné dimenze", ale díky Alanovi a jeho kolegům se mi to podařilo. Neprožíval jsem nějaké fascinující příběhy, ale spíše zažíval intenzivní pocity. Chtělo se mi plakat, křičet, dostavil se pocit naprostého blaha a bezpečí. Ujištění, že se nic neděje....... Cítil jsem, že se dostávám někam, kde jsem ještě nebyl, nebo možná byl, ale bylo to zapomenuto......?? Cítil jsem proudění energií v těle, sil které na mne působí zvenčí. Po návratu se mi dostal pocit osvobození, jako by se mi otevřela moje vlastní klec a zprůchodnily se zavřené cesty. Cítil jsem obrovskou sílu hřejivé lásky ke svým nejbližším. Na druhou stranu mě trochu mrzelo že to skončilo, že jsem se nedostal ještě dál, ještě hlouběji pod svoji pokličku, protože vím, že tam je ukryto něco silného co chci poznat, co chci prožít. Ale tak to asi má být. Jsem na to strašně zvědavý, nutí mě to o tom přemýšlet a tím se asi člověk začne posouvat někam jinam a chápat život v jiných souvislostech než doposud.

Co ve mně nejvíce zůstalo ? Věřím, že byť se nám v životě zrovna nemusí dařit, tak je to dočasné a všechno má svůj smysl. Cesta života nás dovede tam kam skutečně má a vše se dá zase do pořádku.

Moc děkuji za toto poznání.

Tomáš /finanční poradce/

Na můj první společný víkend Maitri dýchání (MD) s Alanem jsem se těšila, měla jsem s ním zatím jen jedno individuální MD, tak jsem již věděla, co mě tam asi čeká.

Každé MD u mě mělo jiný průběh v rámci uvolňování energií, bloků v těle a jeho reakcí na úrovni fyzického projevu těla, emocí, pocitů, myšlenek či spirituálního charakteru.

Již od začátku to ve mně vyvolávalo velký respekt a cítím, že celý tento proces dává opravdu velký smysl, jak se zbavit všech negativních emocí, křivd či všelijakých našich vnitřních zranění, které si za celý náš život postupně nastřádáme a nezpracujeme patřičně tak, aby nás to ideálně dál negativně neovlivňovalo v našem budoucím životě, s dopadem destruktivních událostí pro náš další život, ubírající se cestou, kterou někdy vnímáme jako naprostý protipól toho, kým doopravdy jsme, tedy oddalování se od naší pravé autentické podstaty v každém z nás.

Roky hledám sama sebe a mou skutečnou podstatu, a věřím, že tato cesta mi pomůže se znovu najít v mé pravé identitě a vytvořit si tak pro sebe svou vlastní realitu, která se mnou bude jednoznačně rezonovat v tom nejsilnějším vnitřním přesvědčení a harmonii, kterou tak dlouho někde uvnitř sebe cítím, ale nijak zvlášť nerealizuji ... a přitáhnout si tak brzy do svého života vše, po čem toužím už léta ...

Byla jsem na mnoha terapiích v rámci práce sama se sebou, ale MD je opravdu postup, který nemá obdoby v rámci účinnosti zpracování všech bolístek, co nás nějak v těle tlačí, či nezpracovaných událostí, které nás tíží už od dětství či narození a o nichž ani kolikrát netušíme, že máme uložené někde hluboko v našem podvědomí.

I když jsem na začátku této cesty, věřím, že každému zkušenost s MD může přinést jen pozitivní změny v jeho životě, ať už se nachází v rámci svého osobnostního rozvoje kdekoliv.

Práce na sobě je všeobecně proces, který nikdy nekončí :-)

Jsem moc ráda, že jsem si na MD vybrala právě Alana, protože má s MD letité zkušenosti a velký cit pro tuto práci, kterou dělá s naprostou láskou, soucitem, úctou, podporou a maximální sounáležitostí spojenou s procesem ke všem bez rozdílu.

V rámci skupinového MD se daný den lidi rozdělí do 2 skupin, máte možnost být jak sám v procesu dýchajícího tak i naopak plně pozorovat veškeré dění jako přísedící (sitter), být podporou pro dýchajícího a sledovat tak i reakce lidí, včetně práce Alana a jeho týmu v akci.

Vše probíhá v krásném klidném prostředí společně s velmi příjemnou hudbou v bezpečném prostoru pro každého účastníka.

Musím říci, že mě MD velmi pozitivně oslovilo a jsem moc vděčná, že jsem měla tu možnost vše poznat osobně. Mohu tady popisovat své pocity, ale to se musí hlavně zažít :-) Co člověk, to úplně jiné reakce, každý podle toho, co si právě řeší nebo jen pro další zkušenost v jeho seberozvoji.

S odstupem pár dní od procesu cítím větší vnitřní klid a určitý posun k lepšímu v rámci nalezení cesty sama k sobě. Přitom v tomto procesu jsem chvilku, a co to pak musí udělat s lidmi, kteří se MD věnují daleko delší dobu?

Byla jsem také poprvé na večerní sweatlodge, ale před ní jsem váhala, zda se vůbec zúčastnit.

Je třeba to vyzkoušet a dopřát si tu zkušenost osobně, jinak nezjistíte, zda je to pro vás.

Sweatlodge se mi hodně líbila. Bylo tam horko, krásné vůně, písně a intenzivní atmosféra spojená s převzatým rituálním rámcem, která ve mně probudila dostatečnou vnímavost sama sebe a mého těla v daleko větší intenzitě bytí a utišení své mysli, než jsme kolikrát schopni cítit a vnímat v běžném životě.

Děkuji Alanovi a jeho týmu za skvěle odvedenou a profesionální práci.

S velkou vděčností, obdivem a úctou v srdci Mirka

Mirka (účetní)

Prichádzam na známe miesto. Cudzí ľudia sa stretávajú na magickom mieste. Zámery, predstavenia. Staviame sweatlodge. Modlitby a osobné želania. Stmieva sa. Vchádzam do sweatlodge. Horúco a vôňa cedra. Hovorím zo svojho srdca. Teplo okolo, teplo vnútri. Skúšam s tým veľmi nebojovať. Horiaci ceder vytvára obraz srdca na rozžeravenom kameni.
Sobota ráno. Prvá časť posádky sa pripravuje na intergalaktický let vlastným vedomím. Som medzi nimi. Dýcham a vnáram sa. Hudba, obrazy, energie prúdiace mojim telom. Uvolňujúce dotyky. Hudba akoby z inej dimenzie. Moje predstavy. Moje slzy. Pristávam. Som unavený. Prišiel som taký polozdravý. Ale cítim že som ok. Skvelý obed mi dodáva silu. Vymieňame sa. Na "let" sa pripravuje druhá časť. Sledujem dianie. Rozmýšlam nad útržkom textu Müllerovej piesne, čo sme kto za ľudia, tak nejak zhruba. Sledujem prácu Alana a jeho pomocníkov. Koľko lásky v sebe musí mať človek v sebe aby mohol tak pomáhať? Dlhý deň končí.
Ťažké sny. Ranná meditácia. Zdielanie. Zmieňujem svoje sen. Krátka odpoveď vyvoláva intenzívnu vnútornú potrebu hlbšieho pochopenia.
Reconnection. Zdá sa mi že nejaká neviditeľná ruka uvolňuje a naťahuje moju hlavu.
Končíme a prechádzam sa lesom. Snažím sa nemyslieť, nerozoberať, nesnažiť sa pochopiť. Len byť v lese a vychutnať si vnútorný mier.
Pred odchodom diskutujeme ešte s Alanom môj sen a tú odpoveď. Objavujem tému, veľkú tému pre mňa. Tému na ktorej chcem ďalej pracovať.
Lúčime sa. Ako niekto poznamenal, po tomto weekende cudzinci s veľmi intímnym vzťahom.

Ivan (IT specialist)

Poslechla jsem volání svého srdce a vyrazila sama na „Víkendový workshop s Maitri dýcháním“ na Vysočinu. Vnímám tento strávený čas, jako to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat.
Za pomocí terapeutů, krásné okolní přírody a jiných bytostí (účastníků i těch neviditelnýchJ) jsem zažívala krásné a hluboké stavy a cítila se velmi silně propojena sama se sebou a zároveň si uvědomovala obrovskou sílu jednoty. Nepřestává mě fascinovat, že nic v našem životě není náhoda a vše se děje přesně tak, jak má být…. konkrétně to v souvislosti s tímto víkendem to pro mě znamená, že skladba všech aktivit (meditace, potní chýše, Maintri dýchání, malování mandal, Reconnection) v kombinaci s inspirujícími lidmi kolem, zdravým a s láskou připravovaným jídlem a v neposlední řadě tématy (vztahy a princip mužské a ženské energie), která se otvírala a prolínala celým víkendem byl přesně ten koktejl, který jsem potřebovala. Chutnal moc dobře a zasytil mě na dlouhou dobu. Těším se, co úžasného se podaří namixovat příště!

Lucie (obchod a reality)

MD / RC

Celý víkend s maitri dýcháním byl pro mě osobně něco jako série krásných i nekrásných prožitků, jež jsem buď nikdy nezažila anebo zažila hodně hodně dávno. Navíc se vše odehrávalo na nádherném odlehlém místě obklopeném přírodou a s lidmi, z nichž vycházel klid. Budili dojem, že nic není problém.

Příprava na obřad ve sweatlodgi a obřad samotný byl krásný zážitek. Muži a ženy dělali „svoje práce“ a mně to dávalo naprostý smysl. Všechno bylo krásně v souladu, fungovalo a plynulo, jak má. Čas byl indiánský, věci se děly tak, jak mají, ne tak, aby se děly včas. Vedro ve sweatlodgi bořilo zábrany a všechna přání tam vyslovená se prostě musela začít plnit. Sypání cedru na žhavé kameny ve mně rozlilo pocit klidu a míru, stejně jako nádherná vůně ze směsi bylin. Nakonec zchlazení se v potoce a stání kolem ohně pod hvězdami a měsícem…

Samotné Maitri dýchání jsem nikdy předtím nezkoušela. Neměla jsem žádná očekávání a nechala vše přirozeně plynout. Začala jsem pozicí sittera, kdy mi prolétlo hlavou, co to tu dělám, čeho jsem to součástí, vždyť mně nikdo v životě neřekl, že tohle je také „normální“ a možné. Dívala jsem se na prožitky a projevy ostatních. Bylo to neuvěřitelné, místy i děsivé. Hudba už mě stahovala a to jsem ještě ani nezačala dýchat. Práce týmu byla neskutečná. Všichni byli velmi obětaví, pečující, ohleduplní a něžní. Pozorovat je bylo fascinující, připadali mi jak lékaři na operačním sále a já jsem se jich chtěla neustále ptát, proč dělají to či ono.

Moje vlastní dýchání mě vrátilo do dětství. Velmi silně jsem reagovala na hudbu a veškeré zvukové podněty, skoro každá skladba dráždila něco ve mně a to chtělo ven. Neviděla jsem žádné konkrétní osoby, obrazy nebo situace. Byly to prožitky a erupce emocí.. obrovského vzteku, smutku, lítosti, beznaděje a já si uvědomovala, že to všechno znám. Takhle přesně jsem se cítila jako malé dítě někdy hodně dávno. Všechny pocity a prožitky jsem si pamatovala. Snažila jsem se někomu vysvětlit, že jsem to nechtěla udělat, že za to nemůžu. Snažila jsem se ospravedlnit a nešlo to, nebylo to možné. Bylo mi neskutečně líto, že to nebude nikdy dobré, plakala jsem z toho, že to nenapravím. Silný dětský pláč jdoucí z mého nitra byl tak známý a opravdový. Vše se to hrnulo z místa za hrudní kostí. Nevím, na koho jsem tak strašně křičela a proč jsem tak moc plakala. Připadalo mi to jako jeden obrovský emoční ventil potlačených a zastavených pocitů z mého dětství, které šly ven přes silný křik, pláč a fyzické projevy mého těla. Ta zkušenost je těžko popsatelná a velmi osobní. Cítila jsem poté velikou únavu.

Metoda Reconnection mě odvedla někam mimo realitu. Cítila jsem, jak se mě někdo dotýká, ale přitom na mě nikdo ani nesáhnul. Dotyky byly velice příjemné, měla jsem z nich dojem, že mi pomáhají. Nespala jsem, ale ani nebyla vzhůru. Postupně jsem upadala hlouběji a hlouběji a probuzení bylo skoro za trest.

Víkendový pobyt byl rozhodně více než nevšední. Cítím se živější, energičtější, citlivější, otevřenější… Vnímám daleko více barvy, veselé vzory a krásy přírody. Jsem zase o trochu více sama se sebou a to je pro mě nejdůležitější.

Lenka

Kurzov osobnostného a duchovného rozvoja som absolvoval už asi 30 od najrôznejších lektorov. S odstupom času a po získaní určitého nadhľadu môžem s pokojom na duši vrelo odporúčiť Alana ako sprievodcu osobnostným rastom. Mne nesmierne pomáha práca ktorú spoločne robíme vo všetkých oblastiach života, je to veľmi hlboká, až na kosť pravdivá práca s obrovským pozitívnym dopadom na môj život.

Julius /manažer/

Tvuj pristup je pro mne vzdy laskavy, prijemny, podporujici a povzbuzujici....jsem prestastna, ze jsem mela moznost ho poznat a mohu vedle nej rust.
Maitri dychani - hned prvni zkusenost prinesla leceni meho hlubokeho zraneni, ktere jsem si s sebou nesla od detstvi, a ktere ovlivnovalo nejvice me vztahy. Po akci pozoruji situace, ktere jsou/byly timto zranenim ovlivneny a vedome s nimi pracuji, coz je ohromne osvobozujici.
Alan a cely jeho tym mi byl velkou oporou a podporou, kterou jsem citila, a to v bezpecnem prostredi, kde se mohu ponorit hluboko do svych stinu a projit jimi.
Sitter u Maitri - velky zazitek videt tym pracovat s lidmi, kteri prochazeji svymi procesy. To more lasky, podpory a chut uzdravovat bylo nevidane.
Urcite se na akci s Maitri dychani vydam znovu!
Dekuji velice za tuto moznost osobniho rozvoje a uzdravovani!

Jana (manažerka v nadnarodní korporaci)

...velmi ráda něco napíšu, protože pro mne tohle setkání s Matri dýcháním bylo asi zcela zásadní pro můj další život. A velmi ráda se o něj s kýmkoliv podělím. Jsem Tobě i všem, kteří nám pomáhali, strašně vděčná, za víkend, který mi vlil do žil novou energii a touhu jít dál, tisíckrát víc než kterékoliv antidepresivum nebo jiný lék na náladu. A vím, že chci dál pokračovat ve zkušenostech s Maitri dýcháním, chci se zase začít vracet do Loukova (i třeba na pracovní víkend) a chci a potřebuju neztratit svou spirituální cestu, je-li to možné takhle říci.
...

Na Maitri dýchání jsem se ocitla v období, kdy jsem řešila mnoho osobních a vztahových problémů ve svém životě. Nebyla jsem si vůbec jistá, kudy se mám v životě dál vydat a zda se vlastně mám ještě někam vydávat. Hlavu jsem měla pořád plnou problémů, které se přelévaly z jedné strany na druhou, nedokázala jsem spočinout, nedokázala jsem se klidně vyspat, nedokázala jsem si užít jídlo.

Potní chýše, Maitri dýchání i Reconnection - to všechno jako jeden celek mi poskytlo azyl a odstup od mých problémů, jako by jsem se od nich mohla oddělit a být jen já sama. Moje tělo mi dalo najevo, jaký má hrozný hlad a jak moc potřebuje, abych si konečně odpočinula. Měla jsem pocit, že jsem se zapřela patama do Země pode mnou a našla sílu znovu a dál kráčet svým životem, potkávát lidi kolem sebe, tešit se ze slunce, větru, deště a všeho kolem sebe. Během celého víkendu mne doprovázela spousta krásných a zajímavých lidí, účastníků i těch, co Maitri dýcháním provázeli.
Při dýchání samotném jsem se setkala s vlastní bolestí těla i vlastním strachem v duši, nakonec jsem měla možnost prožít, jaké to je být součástí země, být součástí všeho kolem sebe. Tenhle pocit se pro mne stal zdrojem obrovského posílení i důvěry, že věci se dějí tak, jak se dít mají.

Děkuju moc ještě jednou za všechno a přeju Ti krásné dny
Doufám, že se zase někdy uvidíme na nějakém Maitri dýchání

Kristýna (psychiatr a psychoterapeut)

Proces samotného Maitri dýchání pro mne byl velmi cenným a silným zážitkem. Potýkala jsem se dlouhodoběji se zdravotními problémy, a i přestože jsem se léčila jak medicínsky, tak s pomocí bylin, akupunktury, a psychoterapie, problémy výustily v nález nezhoubného nádoru, který můj stav dál komplikoval.
Na Maitri dýchání jsem šla smířená se svým tělem i nemocí a chtěla jsem se především otevřít změněnému stavu vědomí a být. Také na chvíli vystoupit ze zkušenosti každodenní racionální mysli. Při samotnm procesu dýchání jsem se stávala stopařem impulsů a energie ve svm těle a díky skvělé práci celého týmu jsem se mohla s důvěrou odevzdat tomu, co přicházelo, mohla jsem velmi svobodně dát průchod svému hlasu, zvukům, které potřebovalo tělo uvolnit a zažít a také skrze pohyb vyjádřit vnitřní impulsy a energii, která se objevovala. Skrze maitri dýchání jsem zažila pocit hlubokého propojení se svým ženským já, s přírodou, díky které jsme na zemi a jejíž síla, moudrost i léčení je velmi mocné. S přírodou, která je kolem nás, ve mne samotné a v každém z nás. Byl to pocit hranic, síly, dobra a velké důvěry, sebe-důvěry, důvěry v život.
Pravděpodobně šlo pro mně o souhru mnoha faktorů, díky kterým na další kotntrole lékař už žádný nádor nenašel, ale Maitri dýchání považuji za klíčové, protože mi pomohlo otevřít cestu k sobě v podobě, která pro mne nebyla možná skrze běžnou mysl. A pomohla mi oživit léčivý potenciál, na který jsem mohla dál navazovat a rozvíjet ho.

Mohla bych toho napsat asi víc, ale toto bylo pro mne asi to nejdůležitější. Na mě celý rámec Matri dýchání působí jako krásná integrace všeho, co mne v životě potkalo a o co jsem se lidsky ale i profesně zajímala, takže jsem měla pocit, jakobych nalezla něco, co jsem dlouho hledala. Ten pro mě asi šamanský - přesahující rámec vytvářel tak moc smyslupné a celistvé pole, až mi je líto, že ho musíte pomoci vytvářet vy, že není více samozřejmé v naší kultuře.

Těch dalších 10 dní jsem využila ještě k tomu, abych si v tom svém otevřenějším poli více pořešila vztahy a hranice s rodinou, dál jsem udělala oslavu svému nádoru a pasovala ho na šém, pak sem se dozvěděla, že tam už není a o víkendu jsem vyráběla lapače snů, což pro mě byla taky velká změna, protože rukodělným pracem jsem se vždycky vyhýbala a najednou sem byla klidná a měla jsem na něco takového chuť.

Alane díky moc i celému týmu, měj se krásně.

Veronika (psychoterapeut)

...Ráda ti nápíšu zpětnou vazbu, protože mi ten víkend změnil život.
To co bylo ve mě uložené, bolesti a strachy, se už tlačilo ven, abych si to opravdu pořádně prožila a pustila to. Také jsem našla lásku k mojí mámě, která se schovávala za bolestmi, které jsem v dětství prožila a nebyla jsem schopna je pustit nebo je nějak zpracovat. Všechny tyto pocity se ztratily v té lásce kterou jsem pocítila, když jsem při dýchání prožila pocit když jsem byla u maminky v bříšku a při porodu a teď už vím, že mě miluje a že vše co jsem si v dětství prožila byly jen zkušenosti, které jsem sem přišla nasbírat a nějak s nimi pracovat. Teď je náš vztah úplně jiný. Cítím se teď opravdu jako její dcera s ne její kamarádka. Vím že tu pro mě je, jako ta moje máma.
Pak se vše ještě prohloubilo a další věci změnily po Reconnection. Při Reconnection jsem cítila energii, ale pořád mi chodily myšlenky, myslela jsem si že mě zase ovládá hlava. Ale po tom, co jsme byla sama 40 minut jsem pochopila, ze to byl jen proces přijetí všeho co se mi teď dělo. Když jsem stála sama napojena na matku zemi a prosila jsem v slzách, ať už neubližuji sobě ani ostatním a ať cítím lásku, jsem po chvilce ucítila klid. Láska opravdu přišla a začala jsem se na lidi, věci a situace dívat jinak než dříve. Úplně to ještě nedokážu popsat, ale vím, že mi tohle vše změnilo život.
Moc ti, Alane děkuji za pomoc a za to, že jsem s vámi všemi mohla na Loukově být. Cítila jsem se tam bezpečně a krásně. Není náhoda že mě dvakrát život dal dohromady s Hankou Sárou, přes kterou jsem se o Maitri dýchání dozvěděla. Za to jsem moc ráda.

V budoucnu bych s tebou ráda ještě vyzkoušela Reconnection individuálně, pokud by to šlo.

Měj se krásně :)

Katka (účetní)

MD/RC

Maitri dýchání včetně Reconnection bylo pro mě velkým hlubokým transformačním léčivým procesem.
Z počátku jsem cítila trochu nejistotu z toho, jak to celé bude probíhat, jak mé tělo bude regovat, jaké pocity budu zažívat apod.
Alan a jeho tým však vytvořili bezpečný a příjemný prostor, kde jsme se mohli s důvěrou odevzdat tomu co následovalo. Postupně se odkrývalo to, co jsem měla v hloubi ukryté, co se chtělo zvědomit, procítit a vnímala jsem, jak se z mého nitra uvolňuje napětí, bolest atd. vše za doprovodu krásné hudby a podpory ostatních.
Velice příjemne bylo také reconnection healing, které mě velmi pěkně zharmonizovalo a spojilo tak zpět s mou duší a zdrojem.
Vše to ještě doléhalo a usazovalo se několik dní poté. Cítila jsem, jak se mi některé staré vzorce chování a myšlení vyčistily, jak se mi navrací síla...cítila jsem velkou změnu, radost, energii.
Děkuji za tuto možnost léčení, za tuto zkušenost.

Venuše (osobní poradce)

V první radě díky za pozváni po delším čase opět na úžasné místo a možnost čerpání energie a procistit si mysl. A veliké díky i za poskytnutí možnosti přítomnosti moji rodiny.

Víc než kdykoliv před tím citim, ze je naprosto nutné, aby nás syn viděl, ze pracovat na sobě a vědomě se učit mít rad sám sebe, starat se citlivé o své JA je prirozenou životní samozřejmostí a nutnosti, tak jako chodíme k zubari nebo do kina.

Pro mne ma Maitri velký význam, vždycky mi velmi jemně ukáže to, co je v mem životě aktuální a dovolí mi nahlédnout do podstaty problému, nebo pocitu, se kterým je potřeba pracovat. Na první maitri jsem sla trochu s nedůvěrou a obavou “co když nic nebude”.

Moje první zkušenost byla intenzivní a moc krásná. Tento typ práce mi vyhovuje i proto, ze ho muzu sama ovlivnit a ze je vždy utvářen v naprosto bezpečném poli energie a prostředí.

Na maitri jsem byla po 4te a pokaždé mi nabídlo nové zajímavé úhly pohledu a uvědomění si podstaty sebe sama.

Nyní jsem na mateřské dovolené s tříměsíčním synem a citim velikou zodpovědnost za to, aby z nej vyrostl člověk plné si uvedomujici sám sebe, měl se zdrave rad a dokázal v životě být vyrovnanym fungujícím člověkem, který bude umět žít v souladu.

Moje velké téma je, umět svého syna provést životem tak, aby pochopil základní podstatu bytí, byl schopny se o sebe kvalitně postarat a přitom mu dat tolik respektu,volnosti a svobody, která mu náleží ode dne jeho narození.

Abych ho dokázala zahrnout bezpodmínečnou láskou a přitom ho k sobě nepřipoutat nezdravou závislosti. Tak jako to maminky nevědomé a nezdravě dělají. Aby dostal výchovu bez vzorců a prirozene podporující.

Díky maitri jsem si opět svoje téma mohla více zvedomit, otevřít jeho skutečnou podstatu a to je podle mne nejjednodušší cesta k jeho léčení.

Viděla jsem, jak zbytecne pálit energii na věci nepodstatné a jediné co je důležité je syna moci kdykoliv obejmout a podpořit jeho osobnost v jeho vlastní cestě.

Citim všechno najednou jasné a řešitelné.

Maitri je pro mne prace, která je smysluplná i po fyzické stránce, kdy se musím soustředit jenom sama na sebe a je mi sympatické, ze tento druh práce je dostupný pro lidi téměř každého věku.

Vždycky se po maitri citim psychicky pevnější, čistší a víc si uvědomuji sebe sama.

Díky opět za smysluplné léčení, které dává smysl.

Ilona (veterinární sestra)

Chci vam podekovat. Vidim ze to co se deje pri nasich terapiich ma smysl a nikdy driv bych tomu neverila. Musite mit velky dar, ten den po nasi praci jsem byla trochu rozhozena ale ted ty dalsi dny jsem klidna, vyrovnana vic si vazim sebe dokonce i si telo samo rika o jinou zivotospravu vse jde samo plynne. Jen ten spanek jeste. Ale neco uvnitr me se deje a uz to neni o hlave. Jde to zevnitr. Dekuji a budu se tesit v lednu.

Noemi (učitelka)

Na Maitri dýchání s Alanem Jarkovským jsem se vydal bez předchozí zkušenosti na doporučení známé. Uvítalo mě velmi přátelské otevřené prostředí, kde jsem si hned od začátku cítil dobře a přijímán, což mě provázelo celým seminářem. Alan a jeho tým vytvořili velmi osobní a bezpečný prostor, kde jsme se mohli já i ostatní účastníci plně odevzdat Maitri dýchání a dalším technikám. Prožil jsem radost, přijetí, plynutí a uvolnění, pocity, které tak málo promítám do svého běžného života. Cítil jsem léčivou sílu terapeutických dotyků a obnovil své zdroje energie pro praktický každodenní život. Vnímal jsem obrovský transformační potenciál pro práci s traumatem a omezujícími vzorci chování.

Na Alanovi oceňuji jeho propojenou práci s tělem i myslí, spojení s přírodou, živly i různými duchovními tradicemi. Je znát, že Alan je velmi vyzrálý a moudrý lektor, který dokáže zkušeně provázet a nehodnotícím přístupem podporovat účastníky svých akcí v jejich rozvoji.

Milan /lektor/

Byla jsem na Maitri dychani. Ve sweatlodge jsem si pohla se vztahem s moji tchyni. Miluju ji, odpustila jsem ji i sobe, ze mi ublizovala, ze jsem si nechala ublizovat.

Byla jsem na maitri dychani. Odevzdala jsem se sve vnitrni lecitelce. A v tu chvili jsem se dostala tam, kde jsem si myslela, ze uz to znam a ze mam odzito. Emocne ano, ale telo si to potrebovalo odzit jeste jinak. Cely proces byla jedna velka jizda.

Rodila jsem dite, ktere jsem vedela, ze stejne nebude moje, rvala jako ranene zvire.
Citila jsem lasku ke vsem bytostem, ze jsme jedno, fyzicky jsme citila jak jsme jeden celek.
Rodila jsem nedonosene dite, potracela jsem.
Dotkla jsem se lasky, mluvila jsem s Jezisem a Marii a videla jsem svetlo, lasku.
Porodila jsem. Krasne, hladce dite, s laskou ho polozila na svou hrud. Krasa. A pak se rozbehlo, jak jsem ho ziskala. Znasilneni. Nastesti jsme neprozila to, ale to jak se me telo zavrelo. Zabetonovala. Me boky se stahli a prestali duverovat.
Stala jsem se rejnokem mantou a plula s ostatnimi oceanem. Byla jsme volna. Plula jsem a plne jsem se odevzdala zivotu.
Jsme u mamy v brise. Dusim se. Chci ven. Pomalu to vzdavam. Mam pocit, ze me mama zklamala. Zradila me. Kdyz uz to melo jit. Nechce abych sla ven. Uz nemuzu.
Jsem rybnicek, ma deloha je rozkvetajici lotos. Davam zivot. Rybicky , vazky, rostlinky. Umoznuju zivot.
Branim se. Chteji ma spoutat, musim ven, chci pryc - bojuju.
Jsem zeme. Jsem Zeme. Jsem plodna. Jsem vsechny bytosti. Ze me vsechno vychazi a zase tam konci. Jsme vecna. Jsem vsechno a vsichni.
Vracim se do reality. Volne boky. Ziva deloha, zive vajecniky. Az boli, probudili se a raduji se, narodili se.

Vdecnost. Za vsechno co se stalo, co se deje. Vsechno je jak ma byt.
Me telo si zasluhuje daleko vice pece. Omlouvam se, dekuji a miluji te me telo. Nebudu te uz prehlizet. Ukazalo si mi, ze jen mysl a srdce nestaci.

Vdecnost. Diky svete, vesmire, zivote za tvou moudrost a ze jsem mohla videt a zazit a projit zase kousek dal.

Šárka (psycholožka, psychoterapeutka)

Holotropní/Maitri dýchání jsem se chystal zkusit již několik let. Teprve letos na jaře vše zapadlo do sebe - a ač po uzávěrce, úspěšně jsem se přihlásil.

Rituály spojené s přípravou potní chýše mě příjemně naladily a vtáhly do víkendového příběhu. Už samotná potní chýše s čekáním v mrazivém bahně a následné vedro spojené s vůní cedru bylo netušeným zážitkem. Mým přáním bylo vydržet a přežít. A otevřít se čemukoli dalšímu, co přijde… K mému překvapení mě v tom stísněném prostoru s kombinací vedra a místy mrazivého chladu od země nejenže nezačalo nic bolet, ale naopak odezněly bolesti zad .

Možná i díky tomu jsem se následující den odhodlal k dýchání již dopoledne. V klidu a s pocitem bezpečí jsem zalehl a začal dýchat. A velmi brzy začal cítit jemné mravenčení a brnění v rukou i nohou. Mravenčení přešlo v pocit mrazení, končetiny jako by nebyly moje. Postupně se ale dostávaly do rytmického pohybu, pak i nekoordinovaného třesu. Jakoby z dálky jsem vnímal, jak mi facilitátoři pomáhají pohyby dokončovat, více a více se uvolňovat a vše setřást… Nápor energie postupně opadal a já se propadl do příjemného pocitu uvolnění, klidu a spokojenosti. Fyzické i psychické uvolnění trvalo ještě několik dní po návratu z Maitri víkendu. A do uvolněné mysli postupně přicházela témata, která se postupně skládala do mozaiky zapadající do běhu mého dosavadního života.

Karel /lékař, terapeut/

Jen těžko se mi zachycují do slov pocity, které se mnou doslova otřásly a přivedly mě k proměně během a po víkendu s Maitri dýcháním. Cítila jsem se součástí toho, co nás přesahuje, vnímala jsem tep života, dotkla jsem se své vlastní esence , kde "já" neexistuje. Považuji za požehnání, že mi tato zkušenost byla umožněna. Z celého srdce Děkuji Alanovi a jeho úžasnému týmu za láskyplné vedení a podporu.

Jana /učitelka MŠ/

Každý den vnímám v mnoha oblastech mého života, jak moc mi víkend s Maitri dýcháním změnil život. Nikdy jsem nezažila tolik lásky a péče najednou. Zároveň si uvědomuji zázračnost svého těla, které dokázalo “jen pomocí dechu” vyléčit tak hluboké trauma. Cítila jsem se během celého víkendu v naprostém bezpečí, bezpodmínečně milovaná a přijatá. To by asi potřeboval úplně každý člověk na světe...

Alan postavil dokonalý program na celý víkend, fantastickou kombinaci práce s tělem, s duší, s myslí. Jsem také vděčná za to, že nás na závěr víkendu vyzval k tomu, abychom se každý sám prošli v tichu hodinu po lese a pobyli sami v sobě, zpracovali zážitky a promysleli, jaké to bude, až se vrátíme zpět domů. Cítím obrovskou vděčnost, pokoru a lásku k tomu místu a k lidem, které jsem tam potkala. Dekuji.

Dagmar /Communications Manager, lektor/

Avalon breath work pro mě byla, je a určitě i dál bude úžasná zkušenost, kde potkávám s opravdovostí. Je to neuvěřitelně silný zážitek, jelikož se člověk dotýká toho nehlubšího nitra a každé setkání odkryje další a další úroveň sama sebe. Pomáhá mi to léčit stará zranění a to na fyzické i duchovní úrovni. Díky Alanovi, Báře a daším "průvodcům" je vytvořeno užasné a hlavně bezpečné prostředí, kde člověk může být takový, jaký je a nemusí nic hrát. Moc důležité pro mě osobně je možnost sdílení a rozebrání toho, co se vlastně v člověku odehrálo.

Moc děkuji za vše.

Ota /podnikatel/

Tak pisi sve dojmy, nechala jsem si trochu casu, abych mohla zhodnotit i integracni cas a pripadne zmeny :)

Avalon breathwork pro me byl velmi zajimavy zazitek. Je az fascinujici, jak se pouhou zmenou dechu clovek behem chvilky dostane do rozsireneho stavu vedomi. Jelikoz jsem to zkousela poprve, nedostala jsem se asi tak hluboko, jak by bylo eventuelne mozne, ale i presto jsem zazila velice zajimave stavy jak na fyzicke, tak psychicke urovni. V jednu chvili jsem citila po celem tele vibrace a obrovske privaly energie. Byl to hrozne zajimavy a prijemny pocit spojeny s hlubokym prozivanim sebelasky. Take jsem si dumala nad svymi vztahy s prateli a rodinou a ted pri integraci citim, ze to prineslo ovoce. Rozdavam vice lasky, citim se vice bdela a spojena se svym okolim i sama se sebou! Osobne mohu tuto praci vsem vrele doporucit.

Diky a mej se hezky, zase priste!

Kristýna

Moje druhé dýchání na rozdíl od prvního, které bylo hodně vizuální a vedlo mě kromě těla obrazy a příběhy, bylo velmi tělové, jen pocity, prožitky a potřeba těla se třást věci ven, pustit tenzi a další věci, které se jen těžko dávají do slov. Našla jsem znovu svůj hlas a shodila ze sebe brnění. I když tělové zážitky byli velmi intenzivní, vždycky na konci přišla přišla úleva, zklidnění nebo i smích a štěstí. Ač všem věcem co se stali ještě nerozumím, cítím, že jsem zase pustila kousek toho, co mé tělo v sobě nashromáždilo a co už nesloužilo svému účelu. Zůstává jen vděčnost a respekt k moudrosti těla. Díky.

Šárka /psycholog, psychoterapeut/

Když jsem se přihlásila na Avalon breathwork, bylo to spíše ze zvědavosti než z potřeby něco konkrétního řešit. Matně jsem tušila, co je holotropní dýchání, ale jaké mohu nebo budu mít prožitky, jsem si neuměla představit. Šla jsem bez očekávání, trochu se strachem ze ztráty sebekontroly, ale odhodlaná jít do toho naplno. Samotné dýchání bylo docela náročné, dýchání doprovází hudba, která hodně v procesu pomáhá, a myslím, že i zásadním způsobem umocní prožitek.

Překvapilo mě, jak moc byly probíhající procesy fyzické. Nechala jsem tělo dělat, co si samo přálo, v kritickém okamžiku křečí rukou, které často při hlubokém dýchání přichází, pomohli průvodci, takže tato nepříjemná chvilka trvala jen krátce. A ačkoliv se tělo pohybovalo a mysl pracovala, věděla jsem po celou dobu, že když nebudu chtít, tak to mohu kdykoliv zastavit. Strach ze ztráty sebekontroly tedy rozhodně není třeba mít. Navíc průvodci jsou skvělí a vědí, co a kdy udělat, říct, kam položit ruku…

Já si během dýchání prožila zrození a byl to velice silný a hluboký zážitek. Moc zajímavé pro mě také bylo v roli sittera pozorovat procesy ostatních a zejména práci našich průvodců. Vždy to ve mně probouzí hlubokou úctu a pokoru před věcmi, kterým nerozumíme, ale které se všude kolem nás dějí.

Martina /lékař, endokrinolog/

...rada prídem na ďalšie dýchanie :) Cítim, že od prvého sedenia som sa hodne posunula a hlavne, že sa toho vo mne veľa zmenilo, pustilo a uvolnilo...

Je toho ešte predo mnou tiež dosť, ale verím že pomalými krokmi sa postupne uvolni to, čo ešte ostáva...

...

Moja prvá skúsenosť s Avalon dýchaním bola u Alana. Tento proces som vôbec nepoznala ale cítila som od začiatku u tohto človeka veľmi veľkú dôveru, pocit istoty a bezpečia.

Práca s dýchaním je veľmi dôležitá, pretože sa tam uvoľnujú hlboké skryté bolesti, trápenie,strachy, plač, nenávisť a všetky tieto emócie, ktoré si často ani neuvedomujeme, že sú potlačené...

Po dýchaní som cítila veľkú úľavu,mala som pocit akoby zo mňa spadol obrovský kameň a ukázala sa vnútorná sila, pokoj a tiež to, že človek na tieto veci už nie je v živote sám.

Alanovi patrí moje veľké ďakujem, pretože je to úžasný človek s veľkým srdcom a hlavne pomáha druhým aby aj ich životy mali väčší význam, hlbší zmysel a lásku.

Milena /kouč/

Přišla jsem za Alanem na první setkání s velkým žalem a velmi černými myšlenkami. Vlivem těžkoho období v životě jsem týdny neměla chuť pokračovat v životě.

Během RC jsem prožívala zvláštní vlny energie a viděla před očima různé křiklavě barevné obrazce. Odcházela jsem domů až k nevíře klidná, dá se říct, že až šťastná. Celý první den jsem si připadala zvláštně omámeně. Cítila jsem intenzivně všechny vůně a pachy, měla jsem strašnou chuť být v přírodě a byla jsem velmi soustředěná. Byl to ohromný skok od pláče a depresí, co jsem do té doby prožívala. Od té doby se cítím o mnoho klidnější, i když jsem nějaké chvíle v nepohodě, rozsah té nepohody není zdaleka tak silný, jako předtím. Dokážu běžně fungovat a usmát se a myslím, že jsem od té doby pocítila jistou psychickou proměnu ve smyslu hlubšího uvědomování si a vnímání toho, co se kolem mě děje. Je to týden a půl, co jsem RC podstoupila a jsem až v nevíře, o kolik lépe se cítím. Byl to krásný zážitek, ani bych nevěřila, že lze něco takového prožít.

Tereza /student/

Zážitek s Avalon Breathwork, je pro mě něco, co jsem doposud ještě nikdy v životě nezažil. Veškeré pocity, vzpomínky a prožitky které jsem díky dýchání zažil, se velmi těžko popisují slovy. Hlavním přínosem je, že jsem se díky tomuto cvičení dokázal znovu napojit na svou životní energii a sílu kterou jsem měl někde v sobě hluboko potlačenou. Díky Alanově vedení, jsem se dokázal kompletně uvolnit a na 100% mu důvěřovat během celého procesu dýchání. Díky tomu, jsem dosáhl požadovaného záměru, a ještě mnohem více než s čím jsem do cvičení šel.

Během dýchání jsem zažil dlouho zapomenutou dětskou radost, chuť žít život na plno, pocit vnitřní síly a silný souboj sám se sebou. Celé cvičení pro mě bylo nejen hlubokým zážitkem, ale hlavně spojením se s mým vnitřní světem, který byl v mém životě dlouho upozaděný. Skrze tuto zkušenost jsem díky jednotlivým prožitkům pochopil, že si svůj život mohu utvářet sám podle sebe a hlavně, že na to mám v sobě dostatek síly. Nejkrásnější pocit byl, když jsem po cvičení vnitřně přesně věděl, co je potřeba začít dělat jinak.

Změnilo mi to život, jsem mnohem šťastnější. Děkuji Alane!

Daniel (designer)

Dýchaním som si už prešla doteraz trikrát. Postupne sa mi dostáva pochopenie emočné, ale aj na vedomej úrovni, že musím vyčistiť svoje emócie von z tela. To sú najma emócie silného smútku, ktoré sa mi usádzajú na hrudi a dokonca aj fyzicky bolia. Na úrovni povídaní sa totiž dostávajú von len z hlavy a mne chýbalo ich dostať von z tela, z mojej hrudi. Pri dýchaní sa začalo napätie z tela uvoľňovať a tiež sa mi dostalo nového uvedomenia, čo tie emócie znamenajú a prišla ku mne intuícia, čo ďalej s tým, aby sa mi žilo lepšie. Musím priznať, že menšia miera strachu a rešpektu k tomuto procesu u mňa vždy je. Pretože neviem čo ma čaká a či sa dokážem dostatočne uvoľniť. Vždy som prežila v pomerne kľudnom priebehu i keď s litrami sĺz, čo mi pomohlo si uľaviť. Som za túto skúsenosť vďačná, pretože mi pomáha byť lepším človekom, lepšie sa spoznať a nemrhať svojou energiou pri zaseknutých emóciách v tele, ktoré ma dennodenne rušia a nedovolia mi žiť pokojne.

Dagmar (HR specialist, coach)

...ještě jednou velké díky za vaše osobní nasazení s jakým svou práci děláte. Vaše přítomnost je čirou inspirací, ta se stejně jako světlo skládá ze všech barev spektra, tedy vašich jedinečných kvalit.

Jsem velmi vděčná za moudrost s jakou jste poskládali mozaiku jednotlivých “aktivit”. Tanec pro mě byl luxusním časem pro probuzení mého těla, které uspané a umlčené každodenností mi poslední dobou poskytovalo více nepříjemných, než příjemných pocitů.

Mé tělo a vědomí, rozdmýchané dýcháním, vířilo jako třpytky ve sněžítku, a jóga spolu s meditací pomohla vše usadit.

Reconection pro mě bylo setkáním s mě velmi blízkou energii a považuji ho za velký dar.

Samotné dýchání považuji za velmi efektivní a bezpečnou cestu jak pozvat změnu do svého života. Jak se dotknout své esence a nahlédnout do kolektivní moudrosti. Uzdravení, které si z něj odnáším je zázračné. Tvé propojení této praxe se šamanskou tradicí mě fascinuje a je jednoduše geniální. Stejně tak i přítomnost elfů z Aumakuy :-). Vaše práce má obrovský dopad na kvalitu mé práce. Cítím se jako nově naladěný nástroj. Velmi ráda se k vám opět přijdu vyladit.

S láskou a hlubokou vděčností...

Michaela (certifikovaný kouč, trenér)

Ráda bych vám všem poděkovala za úžasný víkend, který byl mojí první zkušeností s dýcháním. Moje docela silné obavy z celého procesu se rozplynuly hned na začátku dýchání a moc jsem si tento pro mě hluboký prožitek užila. Během procesu dýchání jsem si sahla na doposud pro mě neznámé pocity a uvědomění, které byly schované hluboko ve mně a dost zásadně můj život ovlivňují. Během celého víkendu poté přicházely další uvědomění, pocity, možnosti sebepoznávání v interakci s celou skupinou, při sdílení a další společné práci.

Dnes, druhý den po příjezdu je mi moc hezky, mám vnitřní klid a cítím, že jsem pro sebe udělala velmi moc. Cítím jakousi malou vnitřní proměnu.

Z vás jako týmu byla cítit sehraná, silná, bezpečná a neskutečně harmonizující energie, která tohle celé umožnila .

Velké díky a příště zas...

Hanka (certifikovaný kouč osobního rozvoje)

"Spíše než samotný proces dýchání vnímám jako hluboký zážitek celý rekonektivní víkend. Kombinace času stráveného v bezpečném prostředí v přírodě, jógy, meditací a skvělého týmu vytvořila mezi všemi účastníky silnou kolektivní energii plnou přijímání, vřelosti, vzájemného naslouchání a sdílení, což vnímám jako ideální klima pro dýchání. Věřím, že právě všechny tyto faktory mi umožnily prožít velmi hluboký a silný pocit klidu a jednoty nejen se sebou samým, ale i se všemi a vším kolem mě. Děkuji za to a těším se zase někdy příště."

/S Alanem jsem absolvoval rekonektivni vikend s Avalon dychanim. Zazitek se neda moc popsat slovy, nicmene to byl jeden z nejlepe stravenych casu v mem zivote a Alan byl ve vsech smerech uzasny - profesionalni pristup, podpora, otevrenost, vrelost, jemnost, pocit bezpeci... to, co vytvari idealni prostredi pro tuto zkusenost. Srdecne dekuji!/

Vojta (projektový manažer a kurátor umění)

...dýchání pro mě bylo něco zcela nového, neměla jsem žádná očekávání, ale z vyprávění druhých a zejména po dopoledním sitrování jsem pochopila, co všechno se v člověku může otevřít, čistit, nebo se aspoň nastartuje ten očistnej proces.

Já sama asi díky poklidnému láskyplnému dětství v sobě žádné hluboké křivdy a bolesti nemám, ale ten pocit hluboké účasti na příbězích druhých byl pro mě možná nejsilnější zážitek.

Vlastní můj proces během dýchání byla hodně fyzická záležitost, hodně reaguju na hudbu, snadno jsem se rozdýchala a cítila silné propojení se svým tělem. Vnímala jsem křeč v rukách a intenzivní pocity v pánevní oblasti, kde určitě nějaké bloky mám, především z doby necitlivých vyšetření během tří těhotenství. Překvapilo mě, jak bez zábran jsem se odevzdala péči pomocníků, určitě se i díky nim nějaké mé zablokované emoce dostaly ven, dělalo mi to hrozně dobře. Nebyla v tom žádná bolest, žádný příchod pláče nebo vzteku, jen radost, že tak intenzivně vnímám svoje tělo a že v tom všem pohybu, dechu a teple se může pročistit. Trochu něco jako páteční tanec, nebo nějaké vášnivé milování.

To mi připomíná něco co jsem nezmínila v kruhu. Často jsem četla o energii kundalini, občas se snažila během jógy nebo meditací rozdýchávat čakry a nechat proudit energii hada po páteři, ale nikdy jsem to vlastně reálně necítila. Až právě během sobotního dýchání. Intenzivní teplo a proud směrem od první čakry, od kostrče vzhůru. Vystoupala až někam na úroveň žaludku a to jí prej zatím stačilo :-) Beru to jako veliký dar a těším se, až si na tom budu dál sama pracovat.

Chtěla jsem si po této první rundě trochu odpočinout a pokračovat, ale místo toho jsem sladce usnula a probudila se až na závěrečné klidné melodie, kdy jsem si jen už doužila to teploučko a snění v tónech a vzpomněla jsem si, jak Alan říkal, že nás náš vnitřní lékař pustí jen tam, kam potřebujeme, jak tam, kde to zvládneme. Takže takhle to bylo zcela v pořádku pro mě.

Jinak za celý víkend… pro mě nádherný napojení na sebe sama, na svoje tělo, pocity, veliká radost ze setkání s různými lidmi, absolutní relax a odevzdání všech starostí, inspirace co se jídla týče i co do programu mého týdne, kam rozhodně musím zařadit ODPOČINEK A ČAS JEN NA SEBE.

A jinak když si projdu týden který následoval, tak se hned daly do pořádku dvě vztahové záležitosti, které už dva měsíce vyhnívaly, což beru jako přímý důsledek mé víkendové práce :-D

Ještě jednou moc děkuju za každý moment a detail celého víkendu, cítím se posilněná na dlouhou dobu do budoucnosti.

Monika

...celkový dojem z víkendu nabitého smysluplnými zážitky.

Výběr místa konání už sám o sobě naznačoval kvalitu nadcházejícího programu. Přivítání i seznámení se s programem působilo velmi harmonicky a vneslo do mě pocit bezpečí a klidu. Přístup organizátorů celé akce byl tak vstřícný a intuitivní, jak jen mohl být a věřím, že všichni z nás hodili starosti daleko za hlavu.

Páteční seznámení a příprava na samotnou sobotu proběhla velmi elegantně a troufám si říct, že zbytky jakéhokoliv očekávání setřásla ze všech účastníků nejen hudbou a tancem, ale celkovou atmosférou místa i energetickým polem vytvořeném všemi účastníky.

Avalon breathwork, aneb přijď blíž k sobě bez překážek mysli.

Nejsem neohippie, ani se nepovažuji za hltače ezokultury. Mám rád věci nohama na zemi, ale někdy rád přenechám své myšlenky osudu a v zájmu dozvědět se víc o sobě přenechám kontrolu nad “věcmi” jiným. Moje “mimo gaučové” terapie většinou probíhají při fyzickém výkonu v přírodě a vím, že tělo je úžasný nástroj. Jak ho umí využívat “Avalon breathwork” ale poznáte až se nadechnete.

Před začátkem samotného “dýchání” bylo ve vzduchu cítit napětí, které mě však z předchozí zkušenosti nechávalo v klidu. Přirovnám to rád k výstupu na vrcholek hory: může být nekomfortní, ale jdete přeci za krásným výhledem….

Začne hrát hudba a AJ uvede dýchající na pozvolna se vinoucí “cestičku”. S klapkami na očích a s důvěrou v hlídajícího přísedícího si vybírám na první křižovatce - CHCI TO! Dýchám zhluboka a cítím, jak mysl ztrácí nadvládu, lehce brní horní končetiny v důsledku okysličení, to je poslední, co racionálně hodnotím a vnímám. Na další křižovatce ztrácím směr a bere si mě řeka. Nechám se unášet vnitřním “kompasem”, který mě zavede do hlubin mé duše a nechává mě nakouknout do zákoutí, o kterých ani nevím. Tělo mi nabízí ke shlédnutí pouze to, na co jsem připravený. Cítím dotek jednoho z terapeutů a pak možná i druhého, ztrácím přehled, přichází ohromná vlna, na které se vezu a ona sílí, chvíli mě veze, pak mě semele a vyplivne na pláži. Svítí slunce a je klid. (To celé je metafora, za kterou jsou skryty mé osobní a nezapomenutelné zážitky plné pravd, o kterých se mi ani nezdálo, jsou jako hory - kruté, ale nádherné a majestátní). Hraje hudba, zkouším “to” znovu rozdýchat a dostat se hlouběji - několikrát, ale tělo i duše jsou pro dnešek nasyceni. Odpočívám, uvolněně pozoruji myšlenky a užívám si blažený stav. Na konci přichází AJ, velmi přívětivě a mile zjišťuje, jak se mám. Je mi krásně, jedno slovo mi vhání slzy do očí, otevírá se další skříňka. Slzy jsou sladké a odlehčují mi od ohromné zátěže. Stále ještě nevím, co přesně se stalo, ale už velmi dobře tuším.

Víc napovídá sdílení v kruhu, které přichází na řadu, až když se “můj rozbouřený oceán" uklidnil. Je mi skvěle a těším se z dnešní práce na sobě, cítím velikou vděčnost za odvahu mou i odvahu a moudrost terapeutů.

V dalším dni na předešlou práci navazujeme “relaxací”… Reconection, neboli znovupropojení mě v klidném kruhu a uvolněné pozici v leže na zádech za doprovodu hudby přivádí na páteřní myšlenku mého budoucího poslání, které vychází z hloubi duše a né z přesvědčení o důležitosti mé kariéry, nebo finanční zabezpečenosti.

Na konci celého víkendu je ještě jedno kolektivní sdílení, sdílí kdo chce, kdo nechce, není celý víkend k ničemu tlačen. Program končí přesně v daný moment, což považuji kromě tisíce dalších okolností za zázrak.

Dokonale “nadizajnovaná” akce potěší a pomůže každému, kdo o sobě chce vědět víc, kdo chce od života víc a komu nestačí pivo na gauči. Rozhodně pojedu zas, až si mě to zavolá.

Tímto díky celému teamu- A,O,D,B,J,P i všem, co se zúčastnili a dovolili si proniknout hlouběji, dovolili vzniknout tomuto “bezpečnému poli”.

Tomáš (podnikatel)

Jsem člověk, který většinu svého života spoléhal na racionální myšlení a fyzickou sílu. Přesto jsem věděl, že podstoupit "Proces" pro mě bude správná cesta. Během dýchání jsem se dostal velmi hluboko. Neměl jsem tušení, jak silné emoce se ve mě nahromadily za roky silných stresů, kdy jsem byl tvrdý jak k sobě, tak ke svému okolí. Když si zpětně vybavím, jaké fyzické projevy ve mě dýchání vyvolalo, tak mi stále běhá mráz po zádech.

Mám pocit, že jsem ušetřil hodně času a prostředků, které bych musel dřív nebo později vynaložit na běhání po doktorech a terapeutech. Úleva, jakou jsem na konci cítil, byla naprosto hmatatelná po fyzické i po duševní stránce.

Prostředí, ve kterém se všechno odehrálo, bylo na jednu stranu velice profesionální a zároveň z něho vyzařoval pocit bezpečí a přátelství. Za to patří veliký dík všem zúčastněným.

Měj se hezky

Kuba

Jakub (pracovník IZS)

"Když jsem se rozhodla přihlásit se na první dýchání s Alanem a jeho týmem doprovázely mně pocity nervozity, obavy, ale zároveň i zdravá zvědavost co taková akce obnáší. O dýchání už jsem měla něco nastudovaného, ovšem bylo mi jasné, že osobní prožitek bývá velmi unikátní a individuální pro každého z nás.

Ráno jsem se probudila natěšená a cítila jsem se připravena. Když jsem přijela do Aumakua centra, kde akce probíhala, vstoupil do mě klid a já najednou věděla , že jsem na správném místě v ten správný čas. Alan, Dan, Brigit a Ondra mě přivítali s přátelským objetím, což mě dodalo pocit, že jsem v dobrých rukou a že se není čeho bát. Krátce poté Alan zahájil akci vstupním kruhem, kde vznikl prostor na seznámení se všemi účastněnými a čímž vnikla velice intimní a bezpečná atmosféra. Poté jsme se rozdělili do párů a začali s dýcháním.

Na počátku dýchání mé tělo doprovázela zima, která se pak proměnila v horkost a nakonec se teplota těla stabilizovala. Když jsem se dostala do hlubin svého vnitřního já, nalezla jsem se ve velmi silném napojení, jakobych byla součást všeho, tady a teď. Byl to velice intenzivní, extatický a blažený pocit. Jakoby mi moje vnitřní já chtělo ukázat, že neexistují žádné zábrany, strach, ani pochybnosti, že jsme součástí kosmického celku kde svoboda a hojnost je pro nás přirozený stav od kterého jsme se odloučili, ale který je nám zároveň k dispozici kdykoliv se rozhodneme touto cestou jít. Bylo úžásné a opravdové to pocítit v každé buňce mého těla. Pocit a vědění, na který člověk nikdy nezapomene a bude ho provázet na cestě života. Akce byla ukončena opět kruhem, kde jsme sdíleli naše pocity, vyměnili si zkušenosti a zážitky a také jsme si navzájem poděkovali za účast. Když jsem přijela domů, cítila jsem se krásně uzemněná, celistvá, přítomná a vděčná.

Dýchání bych doporučila všem, kteří mají touhu nahlídnout do svého nitra, poznat, co v nás skutečně je a otevřít si tak brány sebepoznání a porozumění."

Alžběta (učitelka jógy)

Děkuji za další možnost ponořit se hlouběji do sebe pomocí dýchání. Byla to moje druhá zkušenost, takže se už žádné obavy a strachy nedostavily. Naopak, příjemný pocit a chuť objevovat samu sebe. Oproti minulé zkušenosti jsem celý proces prožívala více v těle, uvědomila jsem si blokované emoční prožívání a s tím spojené potlačené projevy, které jsem si dovolila v této bezpečné zóně projevit. Dýchání bylo podpořeno vaší pomocí a skvělou terapeutickou prací, která samotný proces neskutečně umocnila. Opět nová zjištění, uvědomění si, dosud nepoznané zatlačené pocity a " AHA" momenty. Jsem zase o kus dál, ale vlastně zjišťuji, že stále "na začátku" :-) v poznání pravdy.

Díky za vaši smysluplnou práci.

Hanka (certifikovaný kouč osobního rozvoje)

Zkušenost v rámci AB byla moje první. Neměla jsem žádná očekávání, nicméně jsem se nebála a byla plně otevřená čemukoli, co se mohlo objevit. Hlavním impulzem byl jakýsi pocit vnitřího těsna v sobě samé a určitý dluh, který vůči sobě již nějakou dobu pociťuji. Tuto metodu vnímám jako možný nástroj k proniknutí do mého hlouběji uloženého prostoru nakumulované bolesti, které jsem si vědoma a chci jí jít naproti. Ještě více rozšířit, osvítit a uzdravit tento prostor, ucítit vlastní sílu i limity, opravdové tušené potřeby a touhy svojí duše. Vědomě se vystavit vlastní zranitelnosti a přijmout jí.

V průběhu celého dýchání se střídaly různé projevy od jemného brnění rtů, dlaní přes velmi silné jakoby porodní bolesti, bolesti v oblasti solaru doprovázené silným záchvatem pláče, až po následnou úlevu a spočinutí. Velmi zásadní pro mně bylo vědomí neustálé přítomnosti sittra, Alana, Brigity, Ondry a Dana. Jejich tichá a současně respektující podpora mi dovolila prožít a integrovat vlastní bolest v bezpečném prostředí.

I pozice sittra pro mně byla velmi obohacující. ''Cizí'' bolest jsem vnímala více než jako politováníhodnou spíše jako léčivou a osvobozujícjí.

Cítila jsem splynutí se vším a všemi včetně naší bolesti, radosti a úlevy. Posílil ve mně pocit odvahy a síly čelit sobě a životu se vším, co přináší.

Ještě jednou děkuji všemu a všem včetně sebe, že se něco takového může nechat odehrávat.

Markéta (lékařka, klinika funkční medicíny)

...úplně ze všeho nejdříve bych chtěla opět poděkovat, ale teď již budu konkrétnější.

Děkuji za Tvůj přístup, který je unikátní ve své lidskosti, upřímnosti a otevřenosti. Myslím, že právě i v tom se odehrává ta pročisťující síla uzdravování, protože jsem mohla býti ve Tvé přítomnosti odhalená se všemi mými pochybnostmi a zraněními. Také jsem cítila jistotu a podporu a následně i změny, které jsou nyní ve fyzické rovině, které mě přiměly přemýšlet o celé terapii komplexněji. V první moment vzápětí po dýchání jsem byla úplně mimo, jak o mě bylo pečováno a to se ve mě hluboce otisklo, že jsem nebyla schopná poodstoupit dále. Za to bych také chtěla poděkovat ještě jednou a zvlášť...

Postupem se stále rozvíjí nové a nové roviny, stále cítím lehkost a stále si udržuji pocit plutí ve vesmíru :-) o tom jsem vyprávěla dětem v družině - že jsem měla sen a je to hrozně zajímalo :-) Včera v práci jsem byla obdarována tolika obejmutími, takže uzdravující proces dosáhl, až k nám do školy do 4. třídy :-)

Nechci, aby můj mail byl příliš objemný a nechci Tě zahlcovat podrobnostmi. Za sebe si myslím, že jsem předala to nejdůležitější.

Krásný den!

Zuzana (učitelka základní školy)

Ahoj Alane, davam vedet, jak se mi dari 🤗. Musim rict, ze se citim skvele. V nedeli vecer a v pondeli pres den jsem mela jeste hodne zjitrene vnimani a vsechny smysly, to bylo prijemne, ale sem tam jsem citila tlak na solaru, dnes uz si to seda do normalu, zaroven jako bych se zbavila nějakého zavazi a napeti, které me ted posledni mesic/dva svazovalo. Jsem lehka jako pirko. A uplne se mi zastavily ty projevy na kuzi, ze dne na den. Clovek by rekl, ze je to az neuveritelny, ale uz vim, ze tak to proste funguje ✨. Takze moc dekuji a tesim se na priste 🤗, hezky vecer...

Romana (top manager)

AB/RC

Na práci s Alanem se mi líbí jeho hluboký klid, vstřícnost a pochopení i pro ty nejintenzivnější lidské emoce. Přišla jsem za ním ve velmi těžkém životním období. Pomohl mi odhalit příčiny mých úzkostí a vyhoření. Trpělivě mne provádí skrze terapii traumatu, pramenícího z verifikované zkušenosti zneužití v dětství. Vytváří bezpečné prostředí pro zpracování takto citlivého tématu. Dokáže být empatický, ale když je potřeba tak umí nastavit zrcadlo. Jsem vděčná, že v Tobě mám oporu na cestě.

(...ale když mi teď pořád chodí různé vhledy, zeptala jsem se vnitřně taky, kdo opravdu jsi, tak mi přišlo: ..."teď to stejně ještě nepochopíš..." a viděla jsem jakoby elektromagnetické pole, plné různých impulsů a světel. Pak jsi natáhl ke mě ruku a řekl: pojď sem do světla, tady je to vidět... A povytáhl mne nahoru. Tak chci říct, že jsem za tu tvou ruku opravdu vděčná :)

A. (lékařka)

...

reference / zkušenosti